Děti v Gaze

Jsou to hrozné záběry, vidět mrtvé či trpící děti. I dospělé , samozřejmě, ale děti jsou přece děti, nevinné, zranitelné, každý táta má někde uvnitř zakódováno je chránit. I já.

Opravdu nechci být nařčen z jakéhokoliv whataboutismu, tedy úplně pomíjím zabité a mrzačené a postižené děti v devadesátkách na Balkáně (mmch tam jsem je bohužel viděl osobně), v Íráku, v Afghanistánu, či na Ukrajině. Dokonce pominu i umučené a zabité děti v Izraeli během loňského teroristického útoku Hamásu, což bych nemusel, neb ten byl příčinou současných vojenských akcí v Gaze.

Evidentně se ukazuje, že vojenské zásahy v Gaze jsou prodlouženou rukou politiky vlády Izraele. To je tak koneckonců vždy. Ovšem Izrael je demokratická země, a opozice už se ozývá, dokonce i v ulicích. Soudržnost pochopitelná po teroristickém vraždění nebude věčná.

I prezident Biden vyzývá k okamžitému příměří. Proč ne, ale správný adresát asi nebude Izrael. Izrael nezadržuje žádná nevinná rukojmí, Izrael není ten, kdo deklaruje zničení jiného národa až do kořenů, Izrael se prostě brání, na Izrael pořád létají rakety z území, kde se snaží hrozby svému státu odvrátit.

Karty k míru má v ruce Hamás, ale nechce tu hru zatím hrát. Věčná škoda všech obětí jeho „politiky“. Dětských zejména.

Abych to napsal konkrétně: Když Hamás dneska večer propustí rukojmí a vydá těla těch, co zavraždil a vzdá se útoků na Izrael, vojenské akce v Gaze skončí zítra ráno...takhle jednoduché to je...