Idol

Každý někoho takového máme. Někdy opravdového, někdy zčásti nebo komplet smyšleného, vysněného. Od dětství až do dospělosti.

Míval jsem různé idoly. Zhusta to bývaly spíše idolky, ale to sem nepatří, už jsem prostě takový od přírody.

O jeden idol jsem přišel dnes. Ne, nejde o žádného politika, ba ani o pornoherečku, jak by se mému věku slušelo. Přišel jsem „jen“ o svého Mistra...

Odkopnul mne jako starou bačkoru, jako nepotřebný krám a mně je to tak líto...

Teda, hlavně je blbý, že na rozloučenou mi napsal, že už nikdy nepůjde pod můj blog, takže vlastně brečím na špatném hrobě. Ale kde mám sakra brečet? V diskuzích nemůžu, tam jsem imrvére zabanovanej, protože podporuju podle mne dobro, doma je žena na straně mého (bývalého) idolu, na facebooku si mě téměř odstranil z přátel...

Ale já se nedám. Budu si to slovo mumlat po večerech do polštáře navzdory jemu i všem.

Mistr

P.s.: omlouvám se všem, kteří samozřejmě nechápou smysl tohohle blogu, ale mně bude úplně stačit, když ho pochopí můj idol :-D