Lego mužů

Když jsem byl malý kluk, lego k dostání nebylo, jen jeho enderácká napodobenina. Oni soudruzi v NDR vždycky byli na plasty dobří.

Kostičky od nich jsem miloval. Stavěl z nich možné i nemožné a vymýšlel konstrukce i nové hry pro mne a mladšího bratra, bavilo nás to.

Když jsem dospěl, ještě pořád pravé lego na trhu nebylo a tím vznikla díra. Protože opravdové stavebnice přišly až později, dospělácké. Vzor IKEA a spol. Ještě první nabytek, pořízený na novomanželskou půjčku, jsme se ženou přivezli domů jako z fabriky zhotovené celky. Nuda. Mezitím už naše děti lega měly.

A pak to přišlo. Placaté krabice a univerzální papírové obrázkové návody k sestavení. Krása. Nejen radost z utracených peněz, ale též z vlastní kreativity, pocitu budování a vůbec, my chlapi jsme hračičky a z toho tihle moderní prodejci nábytku jednoduše prosperují. 

Vydrželo mi to dlouho. Mnoho kusů nábytku jsem takhle ve svém volnu a dobrovolně za výrobce sestavil. Různým ženám, no jo.

Poslední dva kousky dneska. Samozřejmě, že opět pár součástek chybělo, pár přebývalo, ale ta radost je pořád stejná. A ještě něco. Žena vždycky nakonec řekne, ty jsi tak šikovnej... No, nekupte to. Díky, nábytkoví řetězcové.

:-)