Koule

Někdo je má, někdo je nemá. Článek je o tom, kdo je podle mě měl, kdo by je měl dneska mít a kdo je bohužel nemá. Nic sexistického, jen konstatování politické...

Právě proběhlá stávka byla pro mě osobně smutnou podívanou. Odborářští bossové, páprdové vyřvávající své demagogie a lži na tribuně za zvuků pochodů z dob komunistických prvomájových oslav a stylizující se do rolí jakýchsi rockových hvězd (ruku k uchu a neslyším vás, křičte víc), se sice hodně snažili dělat, jak jsou nepolitičtí – na demonstraci proti vládě (!) – ale dlouho jim to nevydrželo. Odkopali se, jeden ještě řadil mezi priority státu obranu, druhý už ale odsoudil „nesmyslné nákupy obrněného šrotu“ a třetí rovnou poslal kapitalismus na smetiště dějin. No jo, no…

Železná lady. Měla ideu, pevné hodnotové zakotvení a vizi. Věděla, co chce s britskou společností za své vlády udělat. Odmyslím zahraniční politiku, odmyslím boj s terorismem v Belfastu. Ekonomika. Věděla, že bez tvrdé ozdravné kúry půjde Albion a spol ke dnu. Na tom mimo jiné vyhrála volby a šanci využila. Bez skrupulí, tvrdě a s dobrým výsledkem. Měla koule, řeklo by se. Měla odvahu, protože měla svoji pravdu. A kdo osmdesátky pamatujete, tak víte, že nějaká směšná demonstrace na náměstí by byla pod její rozlišovací schopnost. Viděla dále než bossové odborů, viděla výše než zaměstnanci, viděla šířeji než státní úřednictvo. Prosadila svou, na cenu moc nehleděla, zajímal jí cíl. Prosperita vlasti, v jejím pojetí velikost a vážnost Koruny.

Korunu (možná bohužel) už nemáme, jen tu v peněženkách, ale i té bychom vážnost měli přát. Či Euru, v budoucnu, uvidíme. Každopádně, když mi nějaký politik před volbami sliboval, že bude umět počítat do deseti a zbaví mne strachu z krachu mé vlasti, a já mu to uvěřil, ne naivně, jen racionálně, tak po něm chci, aby to dělal, naplno, vždycky a pořád.

Moc rád bych šel demontrovat proti vládě. Jinak, než ti dnešní. Děláte to blbě, málo a slabě, křičel bych na všechny ministry. Proboha, přestaňte se už legračně podbízet cizím voličům, je stejně nezískáte a udělejte to, co jste naslibovali nám, vašim vlastním.

Nebojte se lidem říci, že jim teď nebude pořád líp, ale stejně tak se tvrdě postavte svým kámošům Benešům a spol. , vy snad máte mít moc, ne oni!  Zdaňte vše, co bez ztráty kytičky jde, však ti velcí mají z čeho dávat a my dole pak pochopíme, že i chleba a pivo budou třeba dražší.

Nelekněte se ani bossů, ani korporátů, ale ani zaměstnanců, ti všichni potřebují fungující ekonomiku, a uvědomí si to dříve či později, tak jak se to nakonec stalo tehdy za Margaret. A historie ji ocenila. Vydržte protesty, vydržte stávky, vydržte lobbing mocných. Vydržte, neposerte se! A říkejte nahlas nám všem, proč se držíte svého. Pořád, třeba tisíckrát, ti druzí ty své lži také nestydatě opakují dokola. Nebojte se, sakra.