Historie se opakuje, určitě, a nejen ta veliká, ale i úplně malinkatá, naše soukromá. V rodinách, v sousedství, na vesnicích a tak.
Když jsem nesměle balil svoji nastávající, vzhledem ke svému věku, pověsti i (ne)charisma jsem samozřejmě potřeboval přitlačit na pilu v oblasti materiální. Květiny, výlety, jachty a Karlštejny... nene, na to by ona stejně neskočila, ale předvést jsem se určitě chtěl.
A řekl jsem si, copak tak umíš, Honzíku? Co takhle něco uvařit, koneckonců jeden čas ses tím i živil, nikdy jsi nikoho neotrávil, ba dýška dostával. Tak jo. Jen jsem se milené nenápadně mezi řečí zeptal, co jako má radši, jestli českou klasiku anebo nějakou divokou exotiku. Nejsem si úplně jist, zda tehdy vzhledem k situaci odpovídala zrovna na kulinařinu, ale vybrala si dvojku, hodnoceno měřítky školní kuchyně.
A tu já, poslušen přání, připravil jsem před její první návštěvou u mne doma, moooc dobrou čínu. Na surovinách jsem věru nešetřil a neskromně bych si mohl myslet, že jsem vytvořil laskominu hodnou zamýšleného efektu.
Chyba lávky. "V tom budou houby viď?", zeptala se hned po přípitku, ještě než jsem vůbec začal cokoli dalšího servírovat. Holt čuchometr na to, co má přijít, má. A tehdy jsem seznal, že máme první veliký problém. Nejí houby.
Já jo. A dávám je do všeho, kam jen trošku pasujou. Do šumavských gulášů, do kulajdy, na houbách dělám masa všech druhů, no a do číny , samozřejmě. Doma mám neustále zásobu mražených i sušených, houbové koření nesmí v kuchyni chybět, sterilované žampióny jakbysmet.
Co vám budu povídat, vypadalo to na vážnou krizi. Jistě se nám oběma honila v hlavě stejná otázka, hodíme se k sobě? Pak jsem si ale vzpomněl na svoje rodiče, přeci před cca 60-ti lety řešili naprosto podobný problém, jak znám z vyprávění. A jak to dopadlo? No dobře! Nejprve žádná jídla s houbami, potom oddělené hrnce a nakonec si maminka zvykla. A dnes mě i bratra neúnavně zásobuje tím, co přes sezónu v lesích nasbírá.
Zacouval jsem tedy dočasně, nehrotím to, však ono se to po svatbě nějak případně poddá. Nebudu mít na to pravda tolik času jako tatínek, ale dneska je doba všeobecně rychlejší, no ne?
A zatím si můžeme spolu třeba zazpívat... :-)
houby magický
