Jste lepší, než jsem čekal. Odměna v podobě 3. dílu Vás proto nemine. A s ohledem na Váš poslední výkon nebude ani pokračování nic nemožného.
...pokr.
Právě když dokončovali tykací pozdrav, přišel ke stolu Hynek. Potěšeným hlasem zhodnotil situaci:„Kurňa, Fando, tebe taky chvilku nechat samotnýho. Co to vidím, čoveče?“, a obrátil se na Ivetu:„můžu taky jednu dostat?“
„Tak to nevím, ještě jsme se nepředstavili.“
„Á, pardón, dámo, já jsem Hynek.“
„Simona“ a nabídla Hynkovi pusu o mnoho civilnější než předtím Frantovi. Všiml si toho. A znovu nechápal.
Zábava se rozjela podle plánů obou spiklenců, Iveta už dávno nepila jen samotný džus a pánové též rozhodně nezaostávali, až musela Iveta Hynka trochu krotit. Začínala už se bát, aby nevypadli z role. Ale Franta jí určitě nebyl nesympatický, ačkoliv každý pohled na jeho tvář jí vracel do úkolu, který ji dnes čeká. Ale vyprávět uměl zajímavě a to bylo v branži vždycky ceněné.
Blížila se zavíračka a tentokrát se na chvilku omluvila Iveta.
„Tak ta je dobrá, viď?“, rozjel Hynek předposlední fázi plánu.
„Hele, Hynku, perfektní, supr a já teda... nevím, úžasná, prostě.“
„Tak jí opícháme, co?, plácnul Hynek bodře kamaráda do ramen.
„Opícháme? Kde? Jak? Oba?“, zaostřoval Franta skoro vyplašeně, ale dál už nemohli pokračovat, Iveta se vracela ke stolu.
„Panstvo, budeme zavírat, ještě něco malého a pak vám to spočítám, co vy na to?“, ozval se od výčepu hospodský a Iveta převzala iniciativu: „Tak to teda prosím ještě jednou dokola a pak pánové zaplatí, že jo?“ , obrátila se dlouhým pohledem na Frantu.
„Ano, jo, ještě jednu rundu!“ , skoro zakřičel Franta a cítil se jak king.
„A pánové“, pokračovala už ke spolustolovníkům Iveta, „co byste řekli na pokračování večírku jinde, konkrétně u mě doma, mám tam taky co ještě pít a jste dva, tak se snad nemusím bát znásilnění, no ne?“ , uchichtla se, ale hned se trochu v duchu lekla, jestli to s tím útokem nepřehnala, taky už měla malinko v hlavě, ale chlapci na tom byli ještě hůř, tak to Frantovi ani nedošlo, že podobně to asi nechodí ani v Praze.
„No perfekt Simčo, objednám tágo!“, chápal se po telefonu Hynek.
„A copak ty znáš mojí adresu, Hynečku? Tak jen řekni Komořany, pak to upřesním v autě.“ , zachránila drobný problém Iveta, ale ani to nebylo potřeba, Franta už detaily hry nevnímal, byl lapen.
V taxíku seděl vzadu vedle Ivety a ta si opět dala záležet, aby z auta vystoupil už nažhaven dle vytýčených cílů. Vyjeli výtahem do patra a Iveta je rychle vpustila dovnitř, jak byla u zákazníků zvyklá.
Franta se rozhlídl po garsonce: „Máš to tu hezký, Simonko, moc hezký, takový …. načančaný …“ snažil se najít slova pro byt, který se rozhodně netajil tím, že má být určený pro náročnou klientelu. Ale Franta byl lapen, natěšen a nekritický. A zamilovaný. V okamžiku, maximálně, těžce a hluboce.
Posadili se do pokoje a Iveta se ujala role hostitelky: „Mám tu pivo, becherovku a vodku, co si dáte?“
„Becherovku a pivo“, zažádal Hynek, ale Franta měl jiný názor: „Já bych si dal to moje“, vytáhl z baťohu litrovku: „to je ta naše, to si šmáknete!“
„Ať je po tvém, Fanoušku“, řekla rychle Iveta, pohladila ho po vlasech a odcupitala do kuchyňky pro skleničky. Franta všem nalil, napili se, moravský produkt pochválili a Iveta seznala, že další posun scénáře je na ní: „Chlapci, jdu se ospršit, ale vy se zatím bavte, brzy se vrátím“ a doufala, že teď už vezme konečně otěže do ruky Hynek. Už podruhé jí ale přišlo na mysl, že ta trojka není úplně dobrý nápad, že lepší dárek by asi byl jen ona a Franta. Ale co, je jen herečka a kurva, tak ať si s tím pasák poradí, jak umí.
Kdo chce kam, pomozme mu tam. Kýžená meta je KARMA "jen" 19,00. Tak do toho . :-)
