Zkusil jsem to a vyšlo to. Díky Vám všem, samozřejmě. Následuje tedy díl číslo 2. Ale laťka pro pokračování bude vyšší, to se nedá nic dělat...
...pokr.
Už během vojny začali oba fungovat v místním svazarmu, jezdili spolu boasky. Branně orientační automobilové soutěže. Naivní rádoby rally, s civilními auty a v civilním provozu, navlečené do komunisticky branné tématiky. Slepé mapy, zkoušky řidičských zručností, testy z vyhlášky stovky, ale hlavně spousta zábavy, vzácné chvíle mimo kasárna, po večerech pivo a príma lidi okolo. Pokračovali v tom ještě dva roky po vojně, Franta měl červeného žigulíka a řídit vždycky uměl moc dobře. Inu, řidič-specialista první třídy. Hynek dělal navigátora. Taky dobře, dostali se z okresu až do krajské soutěže. Nebýt sametu, možná by to dotáhli až na republiku.
Franta přijel vlakem, autem teď už jezdí jenom místně, i když si kvůli té chybějící pravačce pořídil automat. Malou, tu nejmenší škodovku.
„Nazdar, Klemente!“, neodpustil si Hynek zažloutlý vtip, ještě než host slezl schůdky vagonu.
„Blbče, bez nás byste tady dodneška chodili bosí“, nenechal si to líbit Franta a podali si levé ruce. Pravou měl jako vždycky zastrčenou v kapse, aby nebylo vidět, že končí nad zápěstím. Když se to Frantovi stalo, několikrát mu, zpravidla v opilecké pyšné upřímnosti navrhoval, ať si nechá udělat nějakou protézu. To ale Franta, podobně ovíněný, odmítal, že na co protéza, levačkou je to stejně hezčí, jako od cizího. I na tohle si Hynek teď vzpomněl a samotného jej potěšila představa, jaký to dárek kamarádovi tentokrát připravil.
S Ivetou doladili detaily představení už ve čtvrtek, poté co si Hynek odepsal první litr z dluhu a ona se evidentně těšila na víkend. Dokonce se prý přestala holit, když je Franta z venkova, tak ať to má přírodní. Co ty hérečky neudělají pro dobrou roli, pomyslel si.
Posadili se a poručili polotmavého klostermanna. Stůl vedle byl reservé prázdný ještě dobrou půlhodinku, přesně podle domluvy. Měli tak čas probrat novinky. Franta si k domku pořídil novou havěť, dvě krůty, králíky a prase. Přistavěl malý chlívek a básnil, jak bude v zimě zabijačka: „Musíš přijet, před vánocema ho picnu a vydržíš až do tří králů, budeme jenom žrát a chlastat. Slivovici mám moc dobrou od kamaráda, přivezl jsem ti na košt“, poťukal na batoh vedle sebe.
„A co nějakou Kalupinku, máš? Chodí ti někdo poklízet?“, zeptal se Hynek, ale hned by si za tu otázku nejradši nafackoval.
„Nechodí, Hynku, nechodí. Nedivím se. Ty, co mě znaly dřív, jsou zadané a novou na tenhle ksicht nenachytám. Víš, jak mi na vsi říkaj? Fantomas. Zaslechl jsem to v konzumu.“
„Ser na to“, zaháněl Hynek blbé téma do autu „ženský jsou potvory a nestojí za to.“
„Vlasta nebyla. Je to těžký, nemysli si“, chtěl si možná ještě Franta vylít srdíčko víc, ale do dveří právě vešla Iveta a posadila se na rezervované místo. Sledoval ji pohledem celou tu dobu. Věděla to, samozřejmě a do každého kroku dala všechen herecký talent, co si myslela, že má. Úspěšně.
„Zatím jen džus, ještě na někoho čekám“, objednala si a hned dodala myslíc na Frantu a svoji dnešní úlohu „kamarádka přijde.“ Podívala se směrem k Frantovi s Hynkem a usmála se. Dala si záležet, aby to nevypadalo útrpně, protože Frantův obličej fakt nevypadal hezky.
Chlapi si dál povídali a Iveta si dala záležet, aby si jí Franta všímal. Po chvíli Hynek zavelel k odchodu na cigárko. Jasně, že za minutku stála u popelníku před hospodou i Iveta. A samozřejmě, že bez zapalovače. Franta jí připálil a dlouze se na ní podíval. Pohled opětovala, vteřina, možná dvě. Krásná, nádherná a tak blízko, pomyslel si a až ho píchlo u srdce, jak mu v tu chvíli bylo smutno.
Vrátili se společně do lokálu, posadili, ale Hynek uznal, že je čas a omluvil se:„Jdu s pískem.“,a dal si záležet, aby cestou nechtěně pořádně drknul do Ivetiny židle. Pochopila. Jen co za Hynkem zapadly dveře záchodu, otočila se na Frantu:„Kámoška nepřijde, psala mi. A to jsme se přes dva roky neviděly. Škoda... Nemohla bych si přisednout k vám, ať se tu sama u stolu nebojím.“, usmála se.
„Jo, jo, jasně“,Franta se málem zakoktal„to bude fajn, taky se tady s Hynkem vidíme po dlouhý době, přijel jsem dneska.“
Iveta už seděla vedle něj:„Odkud? A jsem Simona“, natáhla ruku.
„Zdaleka, až od Zlína. Já jsem Franta.“červenal se až kdesi a nechápal.
„Tak to chce pusu, ne?“věděla už, že se chytil a kula železo.
„Pusu? No, no tak to určitě, pusu.“, byl jak v Jiříkově vidění a Iveta to viděla a tušila. Taky si na tom polibku dala hodně záležet, dokonce si Frantu trošku přidržela za zátylek. Celým tělem mu projelo snad tisíc voltů.
Bude pokračování? Nebude? Hra pokračuje. Ale bude to těžší než minule, KARMU chci aspoň 15,00. Je to na Vás. :-)
