Pamatujete? Návštěvníci. Rok 2484. Zkáza celého lidstva na dohled. A jak to dopadlo? No, dobře přece...
Lidský génius ovládl Zemi už dávno. Udržel se a rozvíjel. Ne vždy krásně, celé národy se vyvražďovaly, kinožily nás epidemie, přírodní katastrofy, klimatické změny, ale hlavně my sami.
Vše jsme přežili. Jako druh. Jsme totiž abnormálně přizpůsobiví. Božsky.
Naše výhra i prokletí.
Historie nelituje utrpení jedinců. Nám to dnes přijde jako kruté, ale celé generace to tak měly. Děti jim umíraly naprosto běžně, války a s nimi drancování vojsk vlastních i cizích zažívali lidé mnohokrát za život, na blahobyt si nedělali nárok. Jen touha a odhodlání přežít je hnalo vpřed. Taky pudy a tradiční vzorce chování. (a víra)
Jsme jinde, samozřejmě, a pyšně si myslíme, že chytřejší. Dnes se strašíme hrozbami vpravdě globálními. Nezvratné změny klimatu, války vedené fatálními zbraněmi, poroba umělou inteligencí. Bojíme se, o co vlastně?
Že už nebudeme žít náš způsob života? Konzumní... Anebo o holé životy? Můžeme přijít o obojí, o vše. A pro budoucnost lidstva to stejně nebude znamenat víc, než jen předěl. Vždycky to tak bylo.
Vše už tady bylo, jen kulisy se mění. Kdo si někdy přečetl či viděl namátkou nějakého Shakespeara, Čapka, Waltariho Egypťana Sinuheta či Orwellův1984, ví.
Nemá smysl se stavět na zadní a chtít obrátit rotaci Země. Naopak má smysl a vždycky mělo snažit se být lepším, na rozdíl od netečné historie mít soucit s údělem jednotlivce, pomáhat si navzájem a povzbuzovat rozvoj lidského vědění. To zní vznešeně, že.
Ale v podstatě to neznamená nic jiného, než pracovat, vzdělávat se, nepodléhat blbosti, starat se v první řadě o sebe a svoji rodinu, ve druhé o komunitu a stát. A mít a dobře vychovat děti. To je dobrá budoucnost. Vždy to tak bylo, proč by to nemělo fungovat i teď a dál.
A taky víra. Však jsme Bohem vyvolení, viz výše....
