Jsem fakt nemožná

Nepoužívám ty správné dámské vložky. Jestli to není tím, že tam dole mi už všechno odoperovali a tak mohu vesele nosit bílé kalhoty, protože už nemám své dny. Stejně nerozumím reklamnímu tvrzení, že když je dívčina hlavou dolů na

hrazdě, tak je vše vzhůru jištěno. Ještě je tu gravitační zákon, za svá léta, i strávená na poli sportovním, jsem nezaznamenala, že by mé útroby působily jako sopka. Taky nepoužívám doporučované tablety do myčky, možná proto, že ji nemám, byť její výhody nepopírám. Žiji sama a to málo nádobí, které denně namachám, večer bez problémů spláchnu a ani mi sousedka nemusí nabízet její přípravek. Nevzala jsem si půjčku, kterou mi sesekají. Jsem věrna svému bankovnímu ústavu, kde nečekají, že si budu na účet měsíčně zasílat patnáct tisíc korun. Posledního chlapa jsem dobrovolně s pomocí soudu poslala do háje, nečekala jsem, až mi jej vezme Old Spice. Pokládám se za natolik chytrou, že nepotřebuji chytrý telefon. Stačí mi, že se s ním dovolám tam, kam chci a stejně tam pošlu esemesku. To ostatní si v klidu najdu doma na internetu. Dneska jsem se skoro přerazila při vystupování z tramvaje o slečnu, která u tyče psala zprávu a svět okolo jí byl ukradený. Nekoukám se na Ordinaci, Cesty domů, Prostřeno, Výměnu manželek a jiné převzaté formáty. Je fakt, že s částí národa se tudíž nemám o čem bavit, což mne vůbec netrápí. Mé vlasy po určitých doporučených kůrách NEVYPADAJÍ bohatší a zdravější. Ale prostě jsou. Mám štěstí, je to dědičná dispozice. Letošní móda šedivých odstínů mi nahrála, stačilo nahodit pánský střih, zbavit se mahagonových odrostů. Do tetování ve svých šedesáti letech nepůjdu. Holt ta kůže už není tak pružná jak dříve. Sice by se mi líbil Štír, mé znamení, někde na holení. Vlastě i mé čínské znamení, koza/ovce. To by se dalo realizovat příslušným znakem, ale nechat si přímo vytetovat skopové na záda, by, podle mne, nebylo to pravé. Nedovedu si totiž představit, jak by mne můj vnuk požádal po letech: "Babi, ukaž mi tu ovci na zádech!" Mohl by to být pro něho krutý šok. Taky jsem si nikdy nekoupila to kafe TAKE AWAY, TAKE OUT, nebo jak se to jmenuje. Když už si nevychutnám  kafíčko v pohodě doma, dávám přednost kavárně. Jen si tak posedět, pozorovat lidi a kávu si vychutnat. Ještě nedokáži jíst na ulici, takže ty kebaby jsou mi cizí. Já se při jídle vždy pokecám a nedovedla bych si tu dobrotu vychutnat.

Jsem nemožná a jsem s tím smířená, vlastně mi to vůbec nevadí.