Časem nezbytné, pak vysmívané, ale znova potřebné: pojízdné prodejny

Nedokáži si představit, že bych dnes žila na malé vesnici, jako v mládí. Bez automobilu bych zemřela teď hlady. My tedy měli Spartaka, vlastní vajíčka, babička nás zásobovala králíky, chovala husy i pašíka,    

na záhumence pár švestkových stromů  a brambory, u domu pěstovala běžnou zeleninu, měla tam pár keřů rybízu, angreštů, strom s letními jablky a ten druhý se žlutými chrupkami (to jsou třešně). Celkem jsme si tedy vystačili, těstoviny se dělali domácí, tedy nudle do polévky nebo fleky. O existenci špaget, fusilli nebo farfalle jsme neměli tušení. Čili se v tom malém obchůdku přes silnici kupovalo jen to nejnutnější. Mouka, rýže, droždí, mléko, máslo, rohlíky a pecny chleba (Šumava pro lidi, "obyčejný" pro domácí havěť). V obchůdku za pultem trůnila kulatá bába, za sebou regály, vpravo dole byly dva velké pytle s ohrnutým okrajem, ale co skýtaly, to už si nepamatuji.

Pravidelně jednou v týdnu v jistou hodinu do obce zavítala pojízdná prodejna (Škoda 706 RTO) Jednoty, zaparkovala u hospody. To už nás tam stál věnec, babky, mámy i my děti. Nevím už, co mámy nakupovaly, ale pojízdná prodejna pro nás děti znamenala luxus. To  znamená gumového hada za dvě koruny nebo perník se švestkovou náplní v téže hodnotě.

Najednou se náš krámek přeměnil v samoobsluhu, to bylo někdy po šedesátém roce minulého století. Kulatou bábu nahradil pan Ransdorf (jinak strýc našeho někdejšího, již zesnulého, europoslance Míly Ransdorfa) a prodavačkou se stala sestřenice mé maminky Věrka. A jak celé ženské osazenstvo vesnice čekalo na otevření té samoobsluhy, k mé hrůze mne předběhla nějaká osoba, já jí hned v patách, jenže ona to vzala v protisměru, včas jsem však uchopila drátěný košíček a nabrala to podél regálů doleva. Pan Ransdorf, později zvaný Krámeček, před lidmi vypíchl něco o dravém mládí. Dlužno podotknout, že samoobsluha měla tak odhadem maximálně pětadvacet metrů čtverečních. Dneska by mohla mít otevřeno i na státní svátek.

My se pak přestěhovali v roce 1964 do Rakovníka a pamatuji, jak v naší "čtvrti" na Vinohradech, byl malý krámek s pultovým prodejem snad v každé ulici. Za nedlouho však blizoučko nás Jednota zřídila v nově zbudovaném objektu, na ty časy, dost rozlehlou prodejnu. Kralovala v ní prodavačka Maruška, šéfoval její muž, kterého se děti bály. Chodil, morous, v ušmudlaném keprovém plášti, Maruška byla vždy jak ze škatulky, plášť sněhobílý a ve vlasech barvy lnu měla kraječku, kterou přidržovaly dvě sponky. V té době už byla samoobsluha i na náměstí, té se mezi lidem říkalo SAMOHYB. Dodnes nepochopím, jak nám, čtyřčlenné rodině, kde brácha baštil jak zjednaný, stačil v sobotu ráno k nákupu jen drátěný košíček. Ale zřetelně pamatuji, že jsem do obchodu musela lítat nejméně dvakrát denně, tu pro droždí, tu pro jinou nezbytnost.

V každé vesnici se tehdy, asi na začátku sedmdesátých let, začaly v rámci občanské vybavenosti, v "Akci Z" stavět obchody potravinami. Ve střediskových obcích pak obchoďáky, kde jste mohli nakoupit od obuvi, přes látky až po lustry, v přízemí těch obchodů pak byly cukrárny, řeznictví, ovoce - zelenina, lahůdky a samozřejmě potraviny.  Potíž je v tom, že tyto obchoďáky architektonicky byly dokonalými paskvily, stavebně téměř jednotné, absolutně nerespektovaly jedinečnost prostředí, prostě pěst na oko, hned vedle barokního kostela, nebo na staročeské návsi.

Dnes už mají tyto obchoďáky svá léta za sebou. Nahoře se v lepším případě usídlil sklad nábytku, z obchůdků dole se staly herny, jednatelství pojišťoven, ojediněle papírnictví nebo večerka. 

A jsme u toho. Obchody potravinami v malých obcích zašly na úbytě, protože každý po revoluci  nastartoval, aby mohl nakupovat výhodně a pohodlně v Penny, posléze u Lidla (ten pán zakladatel se jmenoval Lidl;, takže nikoliv v Lidlu), v Bille, atd. Drobní živnostníci, kteří si na vsi zřídili obchůdek, ve většině případů zkrachovali.

Na vesnici je pusto prázdno. Senioři ještě obhospodaří svou zahrádku, nasekají večer trávu králíkům, mladejm napíší seznam potřebných potravin, aby jim je tito dovezli z města. A mladí toho taky mají dost v práci i doma; ještě zásobovat staroušky. Ale nedá se nic dělat.

Koloběh světa se na vsi uzavřel. Nezbvývá než si počkat na pojízdné prodejny, které přivezou droždí a možná i gumového hada.