Dziny z Tuzexu? Zapomen na to Ja nikdy nemel.

Mama mi jednou koupila hnedou mazestrakou souravu z Polska a to byly moje dziny.

Az kdyz jsme utekli do Rakouska v roce 1978 jsem mel prvni dziny.

Hnědý manžestrákový komplet se taky počítal, měl-li správný střih! Ostatně pamatuji, že právě v Polsku jsme asi v letech 1987-1989 kupovali džínové komplety, i sukně, jen jsme výhodně začenčovali a vyšlo to hodně laciněji než v Tuzexu.

Je zajímavé, že dnes každý odsuzuje současnou dobu jako příliš konzumní, ale pokud v roce 1973 chtěl každý mít džíny, pak ta doba musela být ještě více zaměřena na konzumní způsob života. Tak proč tolik kritiky k současnému způsobu?

Paní Jano, také jsem z té doby, včetně manželky. A když dostaneme nějaký módní reklamní časopis, tak si vždy říkáme, že to dříve bylo jenom v Tuzexu. A to samé platí o elektronice a lepších potravinách. Dnes v podstatě každé dámské kalhoty jsou jako dříve tuzexové. Na jedné straně je to výhoda a na druhé straně chybí ta dřívější radost z nedostatkového zboží, to máte pravdu.

No, já myslím, nebyli za za 35 bonů...

džíny nebyli???

Jó, džíny! O těch se mi mohlo jen snít. Nové jsem neměla, jen jedny z druhé ruky, ale byly krásně "jeté"

Právě ty "jeté" měly ten správný glanc..

Tak nevim. Džínománie- již v první polovině let šedesátých. Asi tak s filmem Sedm statečných, ba i před ním. Ti praví ,,fanatici" je navlékli na sebe, vlezli do vany studené vody, a drbali je na sobě fest rejžákem. Nepatřil jsem mezi ně. Džíny, dovezené montérem z Iráku, KAM BYLY PAŠOVÁNY z Kuvajtu přes pouštˇnákladˇáky, spolu se spoustou dalšího kontrabandu, tak ty sem měl již někdy na přelomu r.64/65. Jinak se sem pašovaly z Polska. A jasně, že ke ,,koupi" byly v ,,tůzu" Jojo. Zlatý ,,šedesátý". Twist, džajv, holandsko, rokec, a bíííííít

Džíny musely být fest (pak se vytáhly, jasně, bavlna). Nejednou jsem je na sebe prala vleže a zuřivě tahala zip.

Blogerko, kde byly Rifle v roce 1973 za 45 bonu? Ve vasem okresnim mestecku? V nasem okresnim mestecku byly o sto bonu drazsi - v prepoctu (bon za 5 Kcs) za 700 Kcs. Pro zapometlive, nastupni hruby plat vysokoskolaka byl tehdy 1150 Kcs..

Ale dalo se, ač jistě jak kde, již dávno před tím(viz. můj příspěvek výše). Za dvě ,,kila", což byl ovšem těžkej peníz. Za ,,kilčo" sem pohostil děvče i s kamarádkou ve vinárně i s jídlem, a ještě je dovezl ,,tágem" domů. Sám sem se ovšem vracel ,,dostavníkem", tedy tramvají, za ,,kačku",,slabou hodinku" domů

...taky si pamatuju, že jsem někdy začátkem 80. ráchala džíny v savu.

V těch letech jsem se učil v metráži ve Včele na Petřinách. Dost často jsme dostávali "džínovinu", ale takovou opravdu v uvozovkách. Tuším, že byla z Polska. Včela měla zboží z Velkonákupny spotřebních družstev, občas se jim povedlo koupit něco opravdu dobrého, ale tahle "džínovina" povedená nebyla. Kupovaly ji maminky a častěji babičky většinou nadšené, že sehnaly džínovinu a doma spíchnou pro potomka pravé džíny. Občas měla některá trochu prozíravosti a zeptala se mě, jestli bych v džínech z téhle látky chodil. Vždycky jsem na férovku odpověděl, že jedině tak do sklepa pro brambory. Mimochodem - sám jsem měl taky jedny za 45 bonů.

Pozdravuji na Petřiny, v letech 1974 - 1977 (1978 na Kajetánce v Břevnově) jsem dlela na koleji Větrník. A všechna čest, vám, lidem od látek. Obdivovala jsem, s jakou grácií jste dovedli hodit látku na pult, rozvlnit ji, pohovořit o ní. Doporučit kolik damašku koupit na dvě postele. Dneska už výrazy šantung, buret, dokonce ani popelín prodavačkám nic neříkají. A modrotisk se tehdy prodával za pár korun, tuhle jsem natrefila: metr devadesátky za 435 Kč!