Frc neboli bazar

Být retro je dnes in, ale současní mlaďoši netuší co byly bazary let sedmdesátých až devadesátých minulého století. Míním bazary, kde se dalo koupit super oblečení, módní, zcela jiné než v běžných obchodech s konfekcí.

V oněch zmíněných letech vkus udával časopis Žena a móda. Měla jsem štěstí na tetu Olinku, která pracovala v tehdejší PNS, tedy Poštovní novinové službě. Jednou za týden měla službu v remitendě, odkud mi nosila módní časopisy  rumunské (odporně barevné), ruské, ale hlavně Pramo z NDR, které obsahovalo vynikající střihy.

Protože jsme chtěly být holky moderní, doma jsme si na sebe šily. Nebyl to problém, látky byly celkem laciné, stejně jsme však dávali všichni přednost bazarům, kde výběr látek byl bohatší než v normálním krámu.

Tak například v tehdejším patnáctitisícovém Rakovníky byly bazary tři. V jednom šéfovala paní Kubínková, která bydlela hned vedle nás a včas informovala, kdy bude nové zboží. Vzpomínám, jak jsem u ní zakoupila nádhernou průsvitnou podprsenku, která měla vepředu vyšit decentní kvítek. Můj kluk z toho byl paf. Zabodovala jsem též na maturitním plese, kdy se holky pod dlouhými šaty dusily v punčocháčích, já jsem měla silonové podkolenky od Kubínkové.

Bazar na náměstí se jmenoval Eso, nacházel se hned vedle drogerie, kde prodávala moje maminka. A protože v rozvinutém socialismu zcela fungoval systém v smyslu pohádky O kohoutkovi a slepičce, výměnný obchod minimálně informační, věděla jsem, co kdy do obchodu dostanou. V sedmdesátých letech se ve světě nosili holčičí košile, límeček a léga s knoflíky. Do Esa přišla velká zásilka takových bílých silonových košil po patnácti korunách. Zakoupila jsem jich hned několik, obarvila barvou Duha z drogerie a hned tu bylo pár košil kombinovatelných s dalšími oděvy.

Nejlepším rakovnickým bazarem ovšem byl ten, který se z nepochopitelných důvodů jmenoval Klenoty. Měl stejnou grafickou značku jako Klenoty, kde se kupovali hodinky a šperky. I v tomto bazaru však jste na opravdové klenoty narazili. Jen to chtělo chodit se tam dívat každý den. Tak například z bledě zelené šusťákoviny jsem si ušila fofrovačky (kalhoty na lyžování) i větrovku a na sjezdovce na Klínovci jsem vskutku zářila. Vrcholem výhodného kaufu byly, pochopitelně zcela nové, subtilní střevíčky na klínku, made in United Kingdom, ve kterých jsem dokonce promovala. Za 50 Kč!

Dnes máme sekáče a chvála za to. I tady lze najít poklady. Nemohu v této souvislosti pominout chytrý český jazyk, to by pan Pavel Eisner koukal. Ze second handu vyjdete jako sekáč a nezruinuje vás to.

A tak honím vodu v novém opravdickém kašmírovém roláku za 80 Kč. Na jednu stranu je výhoda, že ta má velikost 50 není tolik žádaná.