Je trestné chodit do práce s vědomím, že je to vysoce nakažlivé??? Co se děje s postiženým?
Ještě v pondělí ráno jsem vezla dítě do školy. Musela jsem tam cosi zařídit. Zastavil mě skoro před školou policista. Pozdravil, usmál se a zeptal se, jestli bych mu mohla říct, proč nesvítím. Chytla jsem se za hlavu a zastyděla se. S úsměvem jsem mu dala najevo, jak jsem mu neskutečně vděčná, že mi to řekl a on mě pustil dál. Byl to ten samý, co mému muži vynadal, že má pouštět chodce. Pobavilo mě, že na pěknou ženskou se usměje a můj muž se mu asi nelíbil. :-D
No a pak chodila 2 dny v klidu do práce. Večer byla unavená a šla si hrát na PS2 Harryho. Asi za hodinu mi začalo být zle, jako bych snědla něco otráveného. Za další dvě hodiny už jsem průjmovala a za další hodinu zvracela. Když jsem šla z WC, sekla jsem sebou přímo muži do postele. Nestihla jsem doběhnout na svojí půlku. Ten se vzbudil, celý vyděšený. Přetáhl mě na mojí půlku a zase usnul.
Ráno mě odvezl k doktorovi. Tam mi řekli, že je to obyčejná střevní chřipka a řekla, ať si koupím mi Smectu. Pojišťovna nepřiplácí, není potřeba recept. Není potřeba doktor.
Přes den podřimovala, kroutila se. Když přišel muž z práce, zasmál se mi a nechal mě spát.
V noci slyším zvracení (nebo to druhé) mého muže křížené s jeho nadáváním. To jsem se uchychtla já. Tak jsem mu dala Smectu a kroutí se teď on. Já se rozhodla vydat se do práce. Horečka je pryč. Jsem nakažlivá, to ano, ale když mohl někdo nakazit mě tím, že to věděl a přišel za mnou, tak teď budu nakazovat já. Není to náhodou trestný? A kdo potrestá toho, kdo nakazil mě??? A kromě toho ještě musím do konce měsíce vydělat na nájem a to z postele prostě nejde...
