Bez práce nejsou koláče, ale ani s prací..

se moc koláčů nedočkám. Od počátku krize přemýšlím, jaká práce pro mě co znamenala.

Dělat POP (pracovníka obchodního provozu) bylo pro mě asi největším utrpením. Pracovala jsem 8 hodin denně, raní, odpolední. A bavilo mě to, ne že ne. Jen jsem byla zničená, utahaná, vysátá a věčně v limbu. Na dítě mi síly nezbývaly, na úklid už vůbec ne. Co mě bavilo, tak sedět u kasy a vykládat zboží. Hledat, co kam patří. Ono se nezdá, ale sedět u kasy několik hodin a několik hodin se soustředit na to, kolik člověk vrací, ačkoliv to máte napsané, není žádná legrace. Takže pokud si kolegyně prodlouží cigaretu a vy tam sedíte 4.hodinu, už opravdu nevnímáte, že na stokorunu vracíte jako na tisícikorunu. Jó, manka, ty mi šli.

Pracovat v "šiťárně" a sešívat autopotahy také není špatný, hlavně jsem se tam naučila něco nového a mohla se v tom zdokonalovat. A měla o pár tisíc vyšší plat. Ale zase ty šichty! A přesčasy! Ty jsou zabijácký! A nedej bože, když přijdu o minutu později. Kromě toho mi vypověděli záda a já na ně dostala papír. Takže jako POP a šička jsem odpískaná. Žádné zvedání těžkých věcí, žádné stání déle než 2 hodiny.

Servírka, číšnice, barmanka, obsluha v non-stop baru.. to jsem dělala nejvíc a s největší láskou. A dali se tam vydělat i hezký korunky. O hospodě a barech bych toho mohla povídat! Já v nich strávila pubertu a kousek dětství, když mě táta hlídával. Začínala jsem ve 14letech a to nakupováním, mytím nádobí, vynášením popelníků, a to za cenu např. 3 sodovek, abych tam mohla sedět a poslouchat, o čem se dospělí baví. To mě bavilo! Skákáním chlapům pro cigára a nový karty. A tam jsem začla s dýšky. Naučila jsem se myslet jako oni a dneska, když ze mě vypadne něco neslušnějšího mezi slušnými občany, stydím se. Nejlíp je mi mezi chlapi, kdy člověk může jako chlap mluvit. Nemám ráda, když si chlapi hrají na slušňáky a přitom vím, jak v duchu hodnotí nohy té či oné. V hospodě se jedná narovinu!

No a teď jsem doma jako OSVČ a kromě nastávající finanční krize se mám fajn. Mám rodinu a jsem spokojená. Chlapa, který si na nic nehraje, ale rozhodně není z hospody. Do ní nechodí. Ale pěkně neslušný umí být taky.

Nikdy a v žádné práci to není jednoduché. Jediné, co si myslím je důležité, aby Vás bavila a výplata Vás nestáhla do depresí. V každé práci se dá najít něco fajn a toho je důležité se držet!

Držím palce všem, kdo mění svojí pracovní pozici! Přeji hodně síly!!!