Ženo, probuď se!

Nechci psát o ranním vstávání, spíše jsem se po mém dnešním pracovním dni zamyslela nad poetickou otázkou – Ženo, kam kráčíš?

Kdybych měla co nejpřesněji definovat svoji práci, znělo by to asi jako terapeut východní medicíny nebo naturopat. Definice však není důležitá. Prostě se na mě obracejí lidé, kteří své zdravotní problémy chtějí řešit jinak než pomocí léků a lege artis postupů. Nebo si to alespoň myslí, že chtějí. Já se je pomocí různých metod snažím vést na cestě k uzdravení. Bývá to dlouhá cesta a obzvláště po dnešním dni si uvědomuji, že i dost trnitá.

Nemám v úmyslu zde popisovat „zaručené“ postupy vedoucí k uzdravení tohoto či jiného problému. Takové rady totiž neexistují. Člověk je individuum, ať už význam chápeme jakkoliv. Spíše se jen potřebuji vypsat z několika dnešních rozhovorů a předat je dál k malému zamyšlení.

Součást terapeutické práce je rozhovor, který nesměřuje jen k samotnému problému, ale celkovému pohledu na stav člověka, na jeho život a na to, jak se dotyčný dívá sám na sebe. U žen nikdy nechybí otázky týkající se menstruace. Již jsem si zvykla, že se podivují nad otázkami, jakou konzistenci a barvu má menstruační krev (Prostě červenou, ne?). Dnes jsem však pochopila, že naše vnímání těla se posunulo někam do…

Příběh první

Poměrně mladá slečna přišla s lehkou nespavostí a hlavně s pocitem brnění nebo mravenčení v končetinách. Po mnoha předešlých otázkách přišla řada na ty o menstruaci.

Já: „Je Váš cyklus pravidelný?“

Ona: „Ano, přesný jako hodinky.“

Já: „Super.“ Pro sebe však kroutím hlavou, protože mi to nezapadá do kontextu. Všechny předchozí symptomy ukazují na tzv. „prázdnotu krve“. Nic. Ptám se dál: „Jak vypadá krvácení a jak je dlouhé?“

Ona: „V podstatě vůbec nekrvácím. Stačí mi jen intimka a je to jen dva dny. Užívám si to.“

To už mě navádí více na prázdnotu krve a snažím se jí vysvětlit, že by si neměla moc užívat, že je menstruace krátká a slabá. A již asi po sté použiju slova mého učitele: „Myslíte si, že vás Bůh menstruací potrestal?“ Ptám se dál. „Jakou barvu má Vaše menstruační krev?“

Ona: „Jako krev.“

Já: „Takže je sytě červená, tmavě červená, do hněda jako sójová omáčka?“

Ona: „No, vlastně někdy je tak trochu jako sójová omáčka.“

Já: „A opravdu chodí pravidelně?“ ptám se znova, protože se mi to nezdá.

Ona: „Jasně, vždy když vysadím po 21 dnech prášky.“

Nevím co říci. „Fajn, takže pravidelná není.“

Ona: „Je, mám ji každý měsíc.“

Já: „Ano, ale to se jedná o pseudomenstruaci. Není to ten očistný krásný proces, kdy Vám z dělohy odchází neoplodněné vajíčko spolu s dalšími věcmi, které se ve Vás za měsíc nahromadily.“ Podle výrazu jí ani nevysvětluji, o jaké věci se jedná. Nicméně se jí jemně snažím vysvětlit, jaké nežádoucí dopady může mít užívání těchto kouzelných pilulek. Končím tím, že při užívání HAK přichází o „čich“ na toho správného partnera.

Ona: „Hm, doktor říkal, že to není pravda. Má to prý více pozitivní účinků než těch nežádoucích.“

Já: „Dobře.“ Naučila jsem se nikoho nepřesvědčovat. Každý máme svůj schod, na kterém jsme ochotni ke změnám. „Máte dvě možnosti. Buď vysadíte antikoncepci a Vaše problémy se zlepší samy. Jste mladá, krev se doplní lehce. Nebo Vám dám byliny na doplnění krve Danggui shaoyao wan, které budete užívat po celou dobu užívání HAK.“

Ona: „To jako celý život?“

Já: „Nevím. Bude záležet na tom, za jak dlouho Vám dojde, že Vám to nedělá dobře.“

Ona: „To by se příteli nelíbilo.“

Já: „Zeptejte se ho, zda by užíval tablety, které by mu zabránily ejakulovat.“

Ona: „To asi těžko,“ směje se.

Já: „Tak proč to děláte Vy?“

Odešla s tím že, to brnění není zas tak hrozné a uvidí, jak se to bude vyvíjet. Dostala ještě od někoho tip na hořčík, tak ho zkusí. Doporučila jsem jí, aby si alespoň nechala udělat genetické testy na srážlivost krve.

Příběh druhý

Žena ve středním věku přišla s tím, že má opakované záněty močového měchýře. Za poslední rok má za sebou troje antibiotika, ale bolesti má stále. Navíc trpí lehkými depresemi, které však zatím nechce řešit pomoci antidepresiv.

Já: „Jaké bakterie máte ve výtěru?“

Ona: „Nevím, nejsem si úplně jistá, že nějaký byl. I když možná ano, ale výsledky nevím.“

Já: „Aha, a podle čeho nasazovali antibiotika?“

Ona: „Nevím, asi podle symptomů.“

Já: „A jaké jsou ty symptomy? Cítíte řezání nebo pálení při močení, nebo až poté? Chodíte často na záchod? Jakou barvu má moč? Máte krev v moči?

Ona: „Ne, nic z toho. Jen neustále bolesti v podbřišku.“

Já: „Aha, a na to máte antibiotika? Byla jste na gynekologické prohlídce?

Ona: „Ano, byla. Prý je vše v pořádku.“

Tak trochu nevím. Není přítomno pálení, takže horko tam není. Gynda je v pohodě. „Píchá Vás občas v pravém podžebří?“

Ona: „Ano a v poslední době mám také hodně křeče do lýtek.“

Já: „Co se ještě změnilo, od doby, kdy Vám tyto problémy začaly?“

Ona: „Jsem velmi podrážděná. Někdy do vzteku, ale čím dál častěji spíše do plačtivosti. A trochu častěji se objevuje nadýmání.“

Fajn, je tam něco, co brání proudění energie čchi. Přichází mé klasické otázky na menstruaci.

Ona: „Já si užívám, já nemenstruuji.“

Já: „Jako že už jste v přechodu?“ Pozoruji, že jsem ji touto otázkou urazila. Věk na to rozhodně nemá.

Ona: „Ne, já mám tělísko.“

Já: „Aha. A nezačaly Vám ty problémy v době, kdy Vám zavedli tělísko?“

Ona se zamýšlí. „Ne, myslím že ne.“ Čekám, až si sesumíruje, jak to bylo. „Určitě ne, protože když mi ho zavedli, měla jsem problém, že jsem pořád krvácela. To bylo asi tři měsíce. Pak jsem šla na nějaký malý zákrok, po kterém se to stabilizovalo. To byl prosinec, no a až koncem ledna začaly ty problémy.“

Já: „A ptala jsem se gynekologa, zda to nemůže být způsobeno tím tělískem?“

Ona: „Jasně že ptala, napadlo mě to taky. Nicméně mi řekl, že to je velmi nepravděpodobné.“

Já: „A co si myslíte vy?“ Tato otázka ji zarazí, tak pokračuji. „Já nejsem lékař a nemohu tedy dělat žádné diagnózy nebo závěry a ani nechci. Já jen vidím, že něco brání, aby Vám volně proudila energie, a to způsobuje bolest. Navíc menstruovat je velmi důležité. Společně s krví odchází z našeho těla nahromaděný emoční balast. Nemáte náhodou ty deprese od doby, co máte tělísko?“

Ona: „Já nevím, co si mám myslet. Co mi říkáte zní rozumně, ale doktor mi řekl, že to s tím nesouvisí.“

Já: „Znovu se ptám, co si myslíte vy?“

Ona: „Někde uvnitř si myslím, že ano.“

Krátce po tom rozhovor ukončuji. Nedávám jí vůbec žádná doporučení ani byliny. Teď je další krok na ní samotné.

A co říci závěrem?

Užívejte si svoji menstruaci. Je to krásný očistný proces, který nám dává mnohem delší život než mužům. Přemýšlejte nad svým tělem. Nikdo neví lépe než vy, co se tam děje.

Jen bych ještě ráda dodala, že velmi respektuji lékařskou profesi a jsem vděčná za vývoj, který udělala hlavně v oblasti traumatické a urgentní medicíny. Ne každý pokrok je ale dobrým směrem, to však vždy ukáže až budoucnost.