Proč neumíme být smutní

Článek pro ty, jež vědí, že emoce jsou divoké koně a zkrotit je vyžaduje sílu a neustálé poznávání sebe sama.

K napsání tohoto textu mě vedly události posledních pár dní, kdy jsem kolem sebe více než kdy jindy pozorovala, jak špatně se umíme vyrovnávat s neúspěchy, zklamáním nebo smutkem. Každý den odpovídám na dotazy, zda existuje nějaká bylinka, která by působila jako přírodní antidepresivum. Dnes mi přišel tento email: Posledních několik měsíců se cítím smutná, nemám k tomu žádný konkrétní důvod. Jsem zdravá, mám krásné děti a milujícího manžela, ale nejde mi MÍT RADOST. Doktorka mi nabídla antidepresiva, ale ty zatím nechci. Neexistuje nějaká bylinka, která by mi mohla pomoci?

Mohla bych odpovědět a vypsat seznam bylin, u kterých se popisují antidepresivní účinky. Obsahoval by pravděpodobně rozchodnici růžovou, třezalkou tečkovanou nebo rdesno mnohokvěté. Já takto však odpovědět neumím, protože vím, že to k uzdravení nevede. Bylinky jsou úžasným pomocníkem, bez vlastní vůle to však nejde. U psychických problémů to platí trojnásob.

Všechny tyto dotazy v emailových i osobních poradnách mě však vedou k otázce, proč neumíme být smutní. A odpověď je jednoduchá. Nikdo nás to nenaučil.

Začíná to ve výchově

Také vám rodiče říkali: „Nestav si velké vzdušné zámky. Když pak padají, dělá to velký rachot.“ Nebo „Raději si moc nepřej, ať to nezakřikneš.“ Jsou vám tyto věty povědomé? Pak jste krok k tomu, že se neumíte vyrovnat se zklamáním nebo neúspěchem. Rodiče vás na něj nepřipravili. Těmi zaklínadly, která jsem uvedla, nám vštípili, že je lepší nic moc neočekávat. Budeme pak méně zklamaní a frustrovaní. Mysleli to s námi jistě dobře. Chtěli nás uchránit od všeho zlého, jenže tím nám tak trochu vzali to dobré. Kdybychom jako děti měli vštípeno, že je krásné si hodně přát, a když to nevyjde, tak se vyvztekat a jít dál, uměli bychom se s těmi situacemi lépe vyrovnat v dospělosti. Tam už se to pak učí těžko.

Vraťme se tedy teď na chvíli do dětství. Mějme od života velká přání. Vizualizujme si je, přemýšlejme o nich, s tou dětskou fantazií a bezelstností. Kresleme si svá přání na papír těmi nejbarevnějšími pastelkami. No a kdyby se ti ta přání nesplnila, nevadí! Prostě to nemělo být. Nebojte se však zklamání, je součástí života. Chvíli se vyvztekejte, pobrečte, zadupejte a pusťte to. Uvidíte, že vždy pak přijde něco lepšího.

Jak by tedy mohla znít odpověď na dotaz klientky

Bylinek, které mají antidepresivní účinky, je jistě mnoho. K uzdravení však nestačí. Je potřeba se podívat do sebe a zjistit, odkud vaše emoce pocházejí, a změnit to. Přehodit výhybku na kolejích, po kterých se teď právě řítíte. Najít původ vašeho smutku a věřte mi, nebývá v nízké hladině serotoninu. Co se stalo před těmi několika měsíci, kdy jste začala být smutná? Co se děje ve vašem životě teď?

Pokud bych vám mohla doporučit postup, tak si dejte ode dneška půl roku na to, že se dáte dohromady. Z bylinek si nasaďte rozchodnici růžovou, která je v takovémto období vhodnou berličkou, a najděte si dobrého terapeuta, který vám pomůže najít samu sebe a lépe se zorientovat ve vaší životní situaci. Tomu smutku se nebraňte. Vezměte si klidně pár dní volno a zalezte si do postele a plačte. Vaše nálada může pramenit z nahromaděných maličkostí, které musí ven. Slzy jsou nejlepším způsobem. Přemýšlejte nad tím, co vám v životě chybí. Jaké byly vaše sny, když jste byla dítě? Co jste si přála dělat? Viděla jste se tam, kde jste teď?

Jedno vím jistě, bez vlastní iniciativy to nepůjde. Berte aktuální situaci jako odrazový můstek pro znovuobnovení vašeho JÁ. Změňte v sobě to, co vás dělá smutnou. Jen tak znovu ucítíte tu skutečnou radost.

Co říci závěrem?

Užívejme si všeho, co život přináší. I po těch nejtemnějších nocích opět přichází slunce, pokud rozhrneme závěsy a pustíme ho do srdce.

Jeden můj moudrý přítel mi nedávno řekl: Please cry… you need it now… but remembr all is good. That´s life. (Prosím plač … teď to potřebuješ… ale pamatuj si, vše je dobré. To je život.)