Číst nebo nečíst konspirační weby

Masová média bývají někdy označována jako „sedmá velmoc“. Jejich význam stále narůstá. Moc médií dosahuje extrémních rozměrů, jestliže o událostech informují jednotným způsobem.

V jednotě je síla

Toto heslo platí obecně. Ať už se jedná o jednotu v dobrém nebo ve zlém. Pokud slyšíte stejné hodnocení nějaké konkrétní události večer  ve zprávách v televizi, druhý den ráno v rádiu mluví podobně rozhlasový komentátor a třetí den čtete časopis, kde známý herec říká jinými slovy totéž, co jste už slyšeli včera a předevčírem, pak asi toto hodnocení přijmete za své. Když budete týden co týden slyšet ze všech stran, že Rusko je agresor, který chce napadnout nejen Ukrajinu, ale i další země, pak tomu postupně začnete věřit – tedy pokud nebude hledat informace také jinde, než v médiích hlavního proudu. Až potkáte rusky mluvící turisty, naskočí vám husí kůže a raději co nejrychleji odejdete.  A že by Rusové mohli dostavovat Temelín? Ani omylem, i kdyby to stálo polovinu oproti Westinghouse. Operace se podařila - obraz nepřítele, základní podmínka pro zahájení otevřené konfrontace, byl vytvořen.

Jestliže tedy média o klíčových událostech informují jednotným způsobem, pak lze většinu přesvědčit i o věcech, které vůbec nemusí být pravdivé.

Proti výše uvedenému lze namítnout, že komentátoři a reportéři jsou přece svobodní a nezávislí, že jim nikdo nemůže nařídit, co a jak mají psát, a že pokud téměř všichni říkají to samé, tak to asi bude pravda. Cenzura u nás (alespoň zatím) opravdu neexistuje, takže každý novinář může napsat co chce. Problém je v tom, že každý novinář si umí představit, co bude následovat, pokud napíše něco, co bude v rozporu s tím, co říkají „všichni“. Také každý šéfredaktor nebo vedoucí zpravodajství velmi dobře odhadne, co se stane, pokud bude nadále zaměstnávat novináře, který tvrdí, že agresorem není Rusko, ale úplně jiná supervelmoc.

Kolik je nezávislých novinářů

Být nezávislý je těžké.  Kdo je ochoten obětovat ve jménu pravdy svůj pravidelný měsíční příjem, ztratit svoji „dobrou pověst“ a být označen za extrémistu, xenofoba, rasistu, ruského agenta?

A proto téměř žádný komentátor nepíše nic, co by bylo proti zájmům vlastníka příslušného média. To platí jak v naší malé republice, tak u velkých nadnárodních médií. Kolik že těch vlastníků je? Tolik jich zase není.

Proti tomu lze říct: „co je nějakému českému mediálnímu magnátovi do Ukrajiny? A co státní televize a rozhlas? Ty přece žádného vlastníka nemají!“ Jsou ale i jiné vazby, než mezi novinářem a vlastníkem novin. Například závislost na poskytovateli dotací a grantů, které čerpáte. Můžete si založit třeba nezávislý webový server, jehož náplní bude boj proti předsudkům. Na to můžete získat nějakou dotaci od Evropské unie nebo od nějaké nevládní organizace. Myslíte, že pak na takovém serveru můžete publikovat něco, co bude v rozporu se zájmy a politickou linií vašeho „dobrodince“? Možná ano, ale další dotaci už nedostanete – pokud tu, co jste dostali, nebudete muset vrátit. A státní sdělovací prostředky? Ředitel televize může být odvolán Radou pro rozhlasové a televizní vysílání – třeba na základě obvinění, že informuje neobjektivně, prorusky, že pronesl nějaký sexistický výrok o své sekretářce (vzpomínáte si na odvolání ministra na základě jím vyřčené věty: „vypadáte lahodně“?).

Nezávislost novinářů v Rusku

Zatímco na Západě vládne liberální ideologie, snažící se o celosvětové prosazení svého nového náboženství (vyznávajícího, že všechny sekty a všechna náboženství mají stejnou hodnotu, že osoby stejného pohlaví mohou uzavřít manželství, že lékař nemůže z důvodu svědomí odmítnou provedení potratu, že rodiče nemohou odmítnout poslat své děti do školy na hodiny sexuální výchovy, že každý má právo na eutanazii, atd.), v Rusku je to jinak. Kdyby Pussy Riot realizovaly svůj výstup namísto v Moskvě v nějakém chrámu v Paříži, Vídni nebo v Praze, nepochybně by o nich západní média referovala pozitivně a policie by si jich ani nevšimla. Naproti tomu v Rusku byly po zásluze potrestány (jak správně řekl prezident Zeman, nejde o žádné disidenty, kterých bychom se měli zastávat). Putinova strana Jednotné Rusko se hlásí k tradičním křesťanským hodnotám a nové západní náboženství odmítá.

Na druhou stranu, ani v Rusku nemůže novinář psát proti zájmům majitele vlastnícího jeho noviny, ani státem financovaná média nezveřejní nic, co by bylo proti zájmům Ruska.

Kde hledat pravdu?

Pokud jde o pravdu v konfliktu mezi Západem a Ruskem, můžete číst oficiální zprávy našich známých internetových portálů nebo ČT24 (kde si přečtete americký pohled na události) a podívat se, co o tom říká druhá strana. To zjistíte třeba na portálu Sputnik. Když umíte rusky, můžete se podívat na internetovou verzi nějakého známého ruského deníku.

Někdy ale není v zájmu ani jedné ani druhé strany zveřejnit pravdu. Každý z protivníků přitom k zatajení informací může mít jiný důvod.

Pokud jde o konflikt mezi Washingtonem a Moskvou, pak bychom mohli nezávislé komentáře hledat třeba v brazilském nebo indickém tisku. Ale pro Brazílii i Indii je Ukrajina to samé, co pro nás třeba Středoafrická republika. Zkuste hledat v našich novinách články o situaci ve středu Afriky.

Nezávislé webové portály

Jak je poznáte? Pokud zjistíte, že web je financován prostřednictvím nějaké nevládní organizace, pak se jeho nezávislost bude vztahovat na články o vaření, sportu, počasí. Ale nezávislý pohled na politiku zde čekat nemůžete. Nevládní organizace jsou často financovány ze zdrojů v USA a přebraly některé úkoly, které dříve plnila CIA. Přes peníze, které rozdávají, NGO zajišťují prosazování zájmů Washingtonu a šíření nového západního náboženství.

Nezávislé nejsou ani portály, které jsou financovány z Ruska. Takový znám ale jen jeden – výše zmíněný Sputnik. Přesto se tam často rád podívám, abych zjistil, jaký je oficiální pohled Moskvy. Více Ruskem financovaných (česky psaných) portálů myslím není – pokud jde o peníze, má Rusko dost problémů samo se sebou a i na Sputniku je vidět, že by potřeboval trochu víc peněz (čeština někdy trochu pokulhává).

Já osobně považuji ze nezávislé třeba servery Protiproud, První zprávy, Aeronet. Ne s každým článkem, který se tam objeví, mohu souhlasit – už proto, že každý z těchto portálů je jinak zaměřený. Protiproud je konzervativní (částečně také křesťanský – tradicionalistický), První zprávy je svobodný - spíše levicový - server, Aeronet je za všech tří jmenovaných „nejvíce konspirační“ - ale zase má kontakty například na členy československé vojenské rozvědky. To samozřejmě není kompletní výčet.

Jeden příklad: událost ze soboty 6. prosince 2014

Podívejme se na neplánované setkání Francoise Hollanda s Vladimírem Putinem v Moskvě. Francouzský prezident se vracel letadlem z návštěvy Kazachstánu, během letu požádal o přistání v Moskvě a o setkání se svým ruským protějškem.

Když se podíváme, co o této události píše Česká televize nebo novinky.cz dovíme se jen to, co oba státníci řekli na společné tiskové konferenci (Hollande: "Přelétal jsem nad Moskvou a rozhodl jsem se tu zastavit, abych s vámi posoudil nejzávažnější problémy okolo ukrajinské krize a všeho utrpení, které kvůli této krizi zakoušejí Ukrajinci, Evropská unie a Rusko"). Podobné vyjádření k této události najdeme i na ruském portálu Sputnik.

Z oficiálních médií se ještě dovídáme, že Vladimír Putin nechal následně v centru Moskvy  rozmístit systém protiraketové obrany S-400. Moskva tento krok zdůvodnila 100. výročím založení ruské protivzdušné obrany. Ve zprávě se dále říká, že Západ je znepokojen touto demonstrací síly.

Nic víc se z médií hlavního proudu a dokonce ani z „druhé strany“ nedozvíte. Na nezávislých (někdo by řekl „konspiračních“) webech ale naleznete další vysvětlení této neplánované návštěvy:

V sobotu 6. prosince 2014 brzy ráno byl prezident Hollande na cestě ze své státní návštěvy Kazachstánu do Paříže, a jeho letadlo požádalo o okamžité naléhavé odchýlení od kurzu a přistání na moskevském mezinárodním letišti Vnukovo.

Francouzský prezident „naléhavě žádal“, aby se po přistání mohl setkat s prezidentem Putinem.

Když prezident Hollande přistál na letišti Vnukovo, jeho bezpečnostní a výzvědné okolí ho doprovodilo do vládního terminálu 2, kde se nachází „bezpečná místnost“, která chrání své návštěvníky před elektronickým dohledem.

Putin se „neprodleně dostavil“ a přijal svůj francouzský protějšek na letišti. Jak praví analytikové GRU ve své zprávě, prezident Hollande byl „viditelně silně rozrušen“ a začal vysvětlovat, že zpravodajská služba DGSE jeho země ho informovala o svém zjištění, že Obamův režim připravuje masívní falešný teroristický útok v USA a vinu za tento útok hodlá svést na Rusko.

Dle zprávy prezident Hollande dále vyjádřil Putinovi své obavy, že Rusko bude donuceno k odplatě vůči Spojeným státům, a rovněž své znepokojení, že Francie bude tímto konfliktem katastrofálně poškozena, a řekl, že touto schůzkou se snaží dosáhnout, aby k tomu nedošlo. Celý článek zde.

Výše uvedený důvod nečekané návštěvy prezidenta Hollanda v Moskvě považuji za realistický. Zahájení velké války na Ukrajině – a nejen tam – očekával (s odvoláním na německé zpravodajské zdroje) s pravděpodobností 70% slovenský premiér Fico). Kvůli tomu, co řekl prezident Hollande na tiskové konferenci 6.12.2014, se nežádá o mimořádné přistání (to by mohl říct Vladimíru Putinovi telefonicky). A ostrý systém protiraketové obrany se také  nerozmisťuje kvůli nějakému výročí.

Prezident Putin reagoval správně – rozmístěním protiraketového systému v Moskvě dal Washingtonu na srozuměnou, co bude následovat, pokud USA Rusko napadnou. Klíčové ale bylo odhalení plánu dříve, než ho Washington stihl realizovat. Děkujme Pánu Bohu za to, že nás v této kritické chvíli – skrze prezidenta Hollanda a jeho tajnou službu – zachránil před vybuchujícími jadernými hlavicemi.

Číst nebo nečíst „konspirační“ weby

Doporučuji číst. Proamerický pohled na události (se kterým se setkáváme v televizi, rozhlase, na mainstreamových portálech) je dobré srovnat s pohledem z „druhé strany fronty“ (Sputnik) a doplnit ho četbou komentářů a analýz na nezávislých – nebo chcete-li „konspiračních“ - serverech.

Nutí nás to přemýšlet, vyhodnocovat a vytvářet si vlastní názory. A to je přesně to, co svět potřebuje.