Kindoši, návleky a čaj na prdíky
Baby kavárna...
Když mi psala mail s touto žádostí, mylně jsem se zpočátku domnívala, že se jedná o kavárnu pro ženský (tak to je dobrý, oni už jsou dnes kavárny jen pro baby). Až z dalšího řádku mi došlo, že je to osvěžovna, kde vám nikdo nenadává, že vaše ratolest je hlučná a nesedí způsobně u stolečku. Za můj omyl může to, že všechny nápisy u nás mám tendenci číst nejprve česky (také jsem se svého času divila, že na ty chaty můžou holky až od osmnácti let, já jsem byla například na chatě už jako malé dítě).
Byla jsem velmi zvědavá, jak taková kavárna funguje. Dorazila jsem na sraz jako první a tak jsem si řekla, že pro nás zaberu nějaké dobré místo. Hned po vstupu do příjemné, barevné místnosti, na mě od baru zakřičela obsluha – Návleky! Nevěřícně jsem na ni koukala, jestli to opravdu patřilo mně. – Návleky si vemte!
Sakra, co po mně ta ženská chce? Jaké návleky? Jsem snad u doktora, nebo na hradě? A vtom mi to došlo. Uviděla jsem batolící se mrňata, jak si to šinou po čtyřech a vytírají svým tělíčkem podlahu. Vrátila jsem se ke vchodu a poslušně natáhla hadrové pytlíky na boty.
Po dosednutí na židli jsem si všimla, že ostatní návštěvnice (tak přece jen je to pro baby) si mě podezřele prohlíží. No jo. Vlítne tam bez návleků a ještě bez děcka. Po chvilce jsem začala být z těch pohledů trošku nervózní. Zachránila mě kamarádka, která konečně dorazila s dítětem i návleky.
Zhýčkána klasickou kavárnou jsem otevřela nabídkový list. No potěš. Co já si dám? Kašičku? Jablíčkovou výživu od šesti měsíců? Zeleninové pyré? Nebo že by čaj na prdíky? Konečně jsem narazila i na klasiku. Káva s mlékem, káva bez mléka, minerální voda. Tak tady byla opravdu větší nabídka pro špunty. Ale co, nepřišla jsem hodovat, ale vykládat.
Kavárna byla plná chodících a plazících se dětí. Maminy spokojeně komunikovaly mezi sebou (pravděpodobně stálé zákaznice, které už se tu znají) a svoje ratolesti nechaly napospas svému osudu. Zjistila jsem, že je to taková malá zvířecí říše, ve které panuje právo silnějšího. Občas ty starší děti pomohly mladším nastrkat jejich tělíčka na trampolínu, kde se spokojeně nechaly natřásat a fackovat záchranou sítí. Hrací místnost byla plná proplétajících se rukou a nohou, motorek, balónků, panenek a kočárků, plyšáků a jiných lákadel pro děti.
A najednou jsem zjistila, že těch dětí, tam na mě začíná být nějak moc. Samozřejmě, že mám k dětem kladný vztah. Proto jsem si kdysi dvě pořídila. Ale tady už mi pekelně lezly krkem. Malé lezoucí, brečící, křičící nestvůrky byly všude. Marně jsem hledala knoflík volume, abych je alespoň trochu ztlumila. Bylo to jako ve strašidelném hradě. S hlavou jak škopek jsem to po hodině a půl vzdala.
A co říct závěrem? Být mamina s malým kindošem, tak vrním blahem, že někoho napadlo postavit takové betelné kafec. Ale já si příště opět půjdu raději vypít kávu bez dětí do „normální“ kavárny. Sice mi nenabídnou dětskou kaši (tu já tuze ráda), ale pravděpodobně nebudu odcházet s tikem pravého oka. =o)
Andrea Jamborová
Jsi Čech? Dokaž to! Stát ti nevěří...
Každý z nás jednou za čas musí navštívit státní úřad. Je jedno jestli je to magistrát, úřad práce, „finančák" či jakýkoliv jiný ústav. Zkušenosti s těmito úřady má někdo dobré, jiný horší a někteří lidé jim nemohou přijít na jméno. Já patřím k těm šťastnějším, kteří si (až na jeden případ) nemohou na zaměstnance těchto institucí stěžovat. Řídím se pravidlem, že se slušností nejdál dojdeš. A zatím se mi to vyplácí.
Andrea Jamborová
O rozzářených očích
Pamatujete si, kdy jste naposledy viděli rozzářené oči? Oči, ve kterých byly takové plamínky, že by rozehřály i ten největší kus ledu?
Andrea Jamborová
Pote na štamprdličku
Mám ráda nářečí. Líbí se mi jeho melodičnost, originalita. Měla jsem ho ráda u svých nejmilejších.
Andrea Jamborová
Jsem tak slavná, slavná, slavná...
Prodám svoji duši, prodám svoje tělo. Chci peníze! A moc! A slávu! Ať to stojí co to stojí.
Andrea Jamborová
Není "vozíčkář" jako "vozíčkář"
Přestávám věřit na symbol „vozíčkář" za okny aut. Ne že by každý, kdo tento symbol používá, k němu přišel nepoctivou cestou. Jsou lidé, kterým toto označení právem náleží. Jenže já čím dál častěji vidím z takto „ocejchovaných" aut vystupovat naprosto zdravé lidi. A když říkám vystupovat, myslím tím z místa řidiče, parkujícího jak jinak než na vyhrazených místech pro invalidy.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Obří požár haly se škodou 1,8 miliardy založil člověk, technickou závadu vyloučili
Příčinou rozsáhlého požáru průmyslové haly v Žebráku na Berounsku, který loni v létě podle policie...
Část vykolejené soupravy u Klínce vyprostili. Dva vagony zůstávají kus od tratě
Nehodový vlak Správy železnic (SŽ) v noci na pátek vrátil na koleje hnací soupravu osobního vlaku...
Kopání do mrtvol, říká o rozsudku bývalý příslušník StB. Padly podmínky
Dvě dvouleté a jednu tříletou podmínku uložil ve čtvrtek Obvodní soud pro Prahu 1 trojici bývalých...
Vzteklý křeček spadl do bazénu, nechtěl se nechat chytit. Pomohli až strážníci
Vzácný křeček polní se začátkem týdne zatoulal až na jednu zahradu v brněnské části Komín. Jenže...
- Počet článků 84
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3050x