Uplakaný Straka sklízí, co sám zasel

O Františku Strakovi jsem si nikdy nemyslel, že je dobrý trenér. Možná poutavý vypravěč a glosátor, ale trenér určitě ne. Vždyť v trenérské praxi nedosáhl téměř žádných úspěchů.

Ostatně jeho brzké konce v prakticky všech angažmá mě o tom jen utvrzovaly. Ovšem vždycky jsem si myslel, že je to svým způsobem hrdý chlap, který nemá zapotřebí se litovat. Co ovšem předvádí v posledních dnech, to je jen ukázka obyčejného ublíženectví a namyšlené arogance. Naprostým vrcholem byl včerejší jeho rozhovor v příloze deníku Sport, kde si spolu se svou paní velice trapně vylévají ta svá echt německá srdíčka.

Jak jsem už řekl, jako trenéra ho neuznávám a nikdy jsem neuznával. Jako člověk mi přišel celkem legrační až do doby, než ho zcela po zásluze vymetli ze Sparty. On sice vedl ligu, což je v podstatě povinnost pro každého trenéra Sparty. Ale to co mužstvo tehdy předvádělo v poháru byla je bohapustá ostuda (viz nálože v Lyonu nebo na Manchesteru a dvě prohry s tureckým Fenerbahce). To co začal potom předvádět, byla ukázka obyčejné lidské zoufalosti a jakési božské nedotknutelnosti. Nikdy jsem neviděl nic podobného a asi už nikdy neuvidím.

Aby odvolaný trenér chodil do kotle fanoušků, připojoval se k jejich protestům proti novému trenérovi a nebo je dokonce k něčemu podobnému provokoval. Když jsem si včera přečetl, jak tam šel jen za kamarády, tak jsem nevěděl, jestli se tak hloupé výmluvě smát, nebo nad ní brečet. Teď Straka píše a říká, jak ho bolí pokřiky diváků. Ale je potřeba si uvědomit dvě podstatné věci. Za prvé těžko se v kotli pohybuje jeho předchůdce Petrouš a za druhé všechny pokřiky, které byly na Žižkově byly jen slušné. Nebo si snad nějaký moralista myslí, že na heslu "Straka ven" je něco vulgárního?

Podruhé jako člověk Straka selhal v několikrát zmíněném utkání Plzně na Spartě. Po zápase, který fotbalisté Sparty Plzni očividně pustili, běhal oslavná kolečka kolem hřiště jak nějaký moula. Skákal tam jak blázem a lidi si přitom klepaly na čelo, protože každému bylo jasné, jak to se zápasem bylo. Vím, že takový zápas prostě může nastat. Ale nechápu jeho chování. Měl být rád, že se s mužstvem zachránil a měl ze hřiště okamžitě zmizet. Potom se mohl klidně se svými sparťanskými kamarády radovat v šatnách, jak to hezky spolu upekli. Takto ze sebe udělal naprostého klauna.

Potřetí se jako člověk shodil svým včerejším rozhovorem. Tolik fňukání, ublíženosti a nadřazenosti jsem už dlouho neslyšel. To co tam předvádí on a zejména jeho paní je opravdu do nebe volající. Že se kamarádí s Řebíčkem je mi naprosto šumák, ať se kamarádí klidně i s Pitrem nebo Krejčířem. Ale ty názory? Hlášky typu "my jsme němečtí příslušníci a bude to mít diplomatickou dohru" jsou úplně mimo mísu. Takhle se může chovat jen člověk, který nemá žádnou pokoru a myslí si, že je naprosto nedotknutelný. Souhlasím, že někomu pomalovat barák je hnus, ale tento rozhovor vznikl ještě před tímto činem a proto Strakovi neměli k podobné ublíženosti důvod.

František Straka si zkrátka ještě nedávno myslel, že je téměř nedotknutelný bůh. Nevím, jak se podobné myšlenky do jeho hlavy dostaly, když v podstatě v trenérské branži vůbec nic nedokázal. Teď když spadl na zem, tak se s tím nějak nemůže srovnat. Sám šel do rizika, že ty jeho sparťanské řeči se mu vrátí. A ony se mu opravdu vrací. A nejen ony. Vrací se mu, to co před léty sám zasel ve Spartě, kdy brojil proti Hřebíkovi. Zkrátka jen sklízí, co sám zasel.