V první řadě chci říct, že je nesmírná škoda čtyř mladých životů. Ale když se řekne A, je potřeba vyslovit i B. Na rozdíl od všech českých politiků si myslím, že taková smrt je naprosto zbytečná.
Včera zemřeli v Afghánistánu čtyři čeští vojáci. Musím se přiznat, že jsem v šoku s rekcí anonymů na internetových diskuzích. Že politici vyprávějí něco o hrdinech a podobně, beru s rezervou. Oni to v podstatě mají v popisu své funkce a práce. Ale militantní výroky diskutujících jsou k pláči, nebo spíše k zamyšlení. Připadá mi, že se na internetu spustila stejná hysterie, jako při smrti Václava Havla. Každý, kdo o zemřelých vojácích nesmýšlí jako o hrdinech, je hned zarytý komunista a měl by se ze země nejlépe odstěhovat.
Můžu směle prohlásit, že nejsem komunista a tuto stranu bych už dávno zakázal, přesto si nemyslím, že naši vojáci bojující a hlídkující v jakékoliv zahraniční misi jsou hrdinové. Pro mě je hrdina někdo, kdo druhému pomůže nezištně. To znamená bez ohledu na finanční ohodnocení. Naši vojáci, bojující kdekoliv v zahraničí jsou žoldáci. Jasně, všichni moralisté se mnou nebudou souhlasit. Ale když se zamyslíte, jaká je definice slova žoldák? Voják bojující za peníze v cizí armádě a v cizí zemi. Tedy ukázkový příklad českých vojáků v zahraničních misích. Chci dodat, že je za to neodsuzuji. Jde o jejich výběr a na ten má každý svobodné právo.
Zde bojují za americké zájmy. A pokud mi někdo bude tvrdit, že bojují za něčí svobodu, nebo snad dokonce za Českou republiku, budu tvrdě nesouhlasit. Afghánistán nenapadl a neokupoval žádnou cizí zem. Proto jde podle mého naopak ze strany vojsk NATO o okupaci cizího území a o naprosto zbytečnou válku. Jiná situace byla začátkem devadesátých let, když Irák napadl Kuvajt. Tam měla operace Pouštní bouře nějaký důvod. Ale zde? Nesmyslná válka vedená dlouhé roky a bez jakéhokoliv kladného výsledku. Je za ní jen spousta mrtvých na obou stranách a teroristé si po světě dál vesele řádí.
Vojáci by pro mě byli hrdinové, pokud by třeba bránili naší zemi před okupanty. Ale daleko od Evropy hájí zájmy zejména Spojených států. Další věc, které nerozumím je, proč většina médií a diskutujících na internetu píše o atentátu? Copak je možné spáchat na vojáky atentát, když jsou ve válce? Nelze. Atentát možná byl spáchám na přihlížející civilisty a děti, ale určitě ne na po zuby ozbrojené vojáky.
Poslední věc, ke které se vyjádřím, jsou všechny náhrady, které rodiny dostanou. Chraň bůh, nikomu z nich nezávidím. Přišli o otce, syny a manžele a to je velmi smutné. Ale proč by měl být český voják zvýhodněn například před českým hasičem, policistou, dělníkem, horníkem a nebo řidičem z povolání? Co když při výkonu zaměstnání zemře kterýkoliv z nich? Dostane jejich rodina také miliónové odškodnění? A při tom zrovna on, na rozdíl od vojáků v zahraničních misích, mohl provést nějaký opravdový hrdinský čin pro lidi v České republice. Proč tenhle stát zvýhodňuje jednu zaměstnaneckou skupinu nad jinou? Není zrovna toto příznak tolik zmiňovaného komunismu? Protože právě v té době byli vojáci něco víc než všichni ostatní.
Můžeme ale vůbec od naší armády chtít něco extra? Jak je možné, že takto důležitému rezortu, při vší úctě k panu Stropnickému, může velet herec? Obecně se na tomto postu už vystřídala spousta figurek, které instituci armády v očích veřejnosti neprospěli. Nejvíce vzpomínám na paní Parkanovou. Myslím si, že se vojáci museli potrhat smíchy, když se dozvěděli, že jim bude velet žena. Naše armáda má obrovské množství daleko důležitějších problémů, než asistovat Americe při prosazování jejich zájmů v zahraničí.
Uctěme proto památku padlých vojáků. Ale nepropadejme nesmyslné hysterii a emocím, protože oni si tuto cestu nebezpečí sami vybrali. Nikdo je nenutil, aby šli bojovat do nebezpečných oblastí. O riziku věděli a přesto, nebo práve proto, do toho šli. Já osobně bych to neudělal. Možná proto, že jsem srab, možná proto, že mám jiné priority. Zamysleme se spíše nad tím, jaký opravdový význam má pro Českou republiku, když ztrácí mladé životy tisíce kilometrů od našich hranic.
