Šmicer je ubrečený a nemluví pravdu

Včera jsem si ve Sport magazinu přečetl rozhovor s „manažerem“ fotbalové reprezentace panem Šmicrem a musím konstatovat, že jsem se nestačil divit. Celý rozhovor se točí jen kolem podle něj špatného chování veřejnosti k našim hvězdám a pan Šmicer se zde ukazuje jako ubrečené dítě a ještě k tomu si navíc neskutečně vymýšlí. 

Předně chci upozornit, že jsem velkým fanouškem fotbalu i naší reprezentace. I když v posledních letech jde o hodně masochistický koníček, tak přesto chápu, že se prostě pokaždé nemůže dařit naplno. Je ovšem velký rozdíl, pokud prohraje mužstvo po výkonu jako proti Portugalcům a po výkonu jako proti Rusům. A právě u tohoto zápasu se více zastavím, protože jsem byl ve Vratislavi přítomen a proto mohu s klidným srdcem říct, že pan Šmicer ve svém rozhovoru nemluví pravdu.

 Jedním z jeho ubrečených argumentů je, že fanoušci na stadionu už před zápasem při čtení sestav pískali na Bílka a Baroše. To je nehorázná lež. Ve skutečnosti i tyto dva, ne zrovna oblíbence, při čtení vytleskali. Navíc čtení sestavy probíhalo tak, že moderátor přečetl křestní jméno hráče a diváci přidávali příjmení. A i u Baroše, stejně jako u všech ostatních hráčů, proběhlo vše bez problémů. Dav lidí nejen že nepískal, ale hlasitě jeho jméno vyvolal. U Bílka už tak hlasitě ne, ale ani tady se neobjevil ani náznak pískotu. Vůbec nechápu, jak si toto může dovolit Šmicer tvrdit, když byl v té době zalezlý někde v kabinách.

 A pak přišel zápas samotný, který byl pro nás fanoušky obrovským rozčarováním. Ano při střídání Baroše pět minut před koncem doprovázel hromový pískot. Ale sakra, přece mu nikdo nebude tleskat za to, co v tom zápase předvedl. To by nebyl fanoušek, ale s prominutím nesvéprávný jedinec, který dělá jen to, co Šmicer a jemu podobní chtějí a diktují mu. Ke konci se i z obrovského zklamání ozvalo hromové „Bílek ven“. A i k tomu byl pane Šmicer důvod, protože kdybychom v tom zápase neměli štěstí a Keržakov hodně špatný den, tak naše mužstvo inkasovalo sedm branek a ne jen čtyři.

 A jaká byla reakce realizačního týmu a hráčů po zápase? Spousta ublíženosti, uraženosti a naštvání na ty diváky, kterým se nelíbil hráčský výkon proti Rusku. A navíc do toho vystoupil ještě v televizním studiu Šíp. Samozřejmě, že neměl ve všem pravdu, ale na rozdíl od manažera naší reprezentace si myslím, že v něčem ji zase měl. Ostatně i Bílek mu dal za pravdu. Vždyť vyhodil ze sestavy Hubníka a Rezka a nakonec tam dal i toho Daridu místo slabého Koláře. Ale co, reprezentanti měli dalšího nepřítele a počítám, že „velmi vtipný“ nosič pití Poustka vymyslel nějaký inteligentní popěvěk na jeho adresu.

 Pane Šmicer, pevně věřím tomu, že funkce jakéhosi manažera reprezentace se vám líbí. Jste určitě velmi dobře placený a vaší náplní je jen navštěvovat kamarády z řad hráčů v zahraničí a klábosit s nimi. A při tom nemáte ani žádnou zodpovědnost, jakou má třeba trenér. Jinou náplň vaší práce totiž nikde nevidím. Ubytování, letenky a podobné věci zajišťuje pan Dudl. Pro vztah s médii je tam zase tiskový mluvčí. A co tedy děláte vy? Jen kamaráda klukům, abyste je přemlouval k ježdění na srazy? Vůbec se nedivím, že jste tolik stál o to, aby Bílek zůstal, protože každý jiný trenér by vás kalupem poslal za tchánem rozdávat rozumy do Kozlovny.

 Jako hráče jsem vás měl rád a jako střídající jste často v reprezentaci přinesl i příjemné oživení, ale jako manažer reprezentace jste do počtu. A počítat si výhry proti Skotsku, Černé Hoře nebo Řecku jako velké úspěchu je velmi slabozraké. Sám jsem zvědavý, jak si tým povede v následující kvalifikaci proti Italům, Dánům, Bulharům a nebo skvělým Arméncům. Budu držet palce a fandit, i když pan Šmicer a hráči si třeba budou myslet něco jiného. Správný fanoušek se totiž nepozná podle toho, že bezduše tleská, i když vidí neskutečnou bídu. Fanoušek má totiž právo i na kritiku a nemusí to znamenat, že týmu přeje jen to nejhorší.