MS 1. den - Domácí výhra s příchutí naší ligy

Rozhodl jsem se pro zajímavý experiment. Během mistrovství světa napíši každý den blog, ve které shrnu a napíši svůj názor na dění v předešlém dni. Pokusím se tak zhodnotit mistrovství ze strany fanouška u televize. Vzhledem k tomu, že fotbal hraji už dvacet let na krajských úrovních, tak věřím, že to nebude úplně mimo.

Mistrovství nám konečně začalo. Přiznám se, že od konce Ligy mistrů a anglické Premier League, jsem se fakt už těšil na pořádný fotbal. A vlastně i na pořádný pořad v televizi. Mistrovství světa považuji za největší sportovní událost na světě. Při vší úctě k oběma olympiádám, je pro mě rozhodně víc například zápas Chile-Austrálie, než ženský hod štěpem, veslování nebo snowboarding. Tento šampionát má pouze jednu chybu, že se ho neúčastní český tým. Já vím, že za poslední roky jsme si tak nějak zvykli, že na světových mistrovstvích chybíme, ale pro mě je to prostě škoda.

Nicméně i přes tento handicap se těším a jsem rád, že to vypuklo. Mám své dva favority, kterým fandím a doufám, že dojdou co nejdále. Jedním z nich jsou Nizozemci, kterým fandím už od roku 1988, kdy mě uchvátil hlavně Van Basten. Druhým oblíbencem jsou angličané a to zejména kvůli účasti hráčů mého oblíbeného Manchesteru United. Na rozdíl od spousty lidí mi vyhovují i časy zápasů. Vzhledem k tomu, že jsem manžel a táta, by pro mě daleko horší bylo, kdyby byly začátky posunuty o nějakých pět hodin dříve. Tedy do časů, v jakých by se hrálo třeba v Evropě. To bych těžce soupeřil s pohádkami, večerníčky a podobně. Teď většina rodiny spí a nebo v případě manželky pospává a já mám klid si vše v klidu vychutnávat. Prostě ideální kombinace, kdy neochudím rodinu a nepřijdu ani o zajímavé zápasy. A nevadí mi ani menší porce spánku. Nikdy jsem nebyl velký spáč a toto je přeci dobrý důvod nějakou tu hodinku si ubrat.

Ale pojďme už k zahajovacímu zápasu. Pro mě začal nepříjemným překvapením, kdy ve studiu byla snad nejhorší možná sestava, která se mohla vyskytnout. Čapek se ještě překonával, ale dvojice Hašek, Vízek mi vážně naháněla vztek. Jeden je největším zbabělcem a zrádcem českého fotbalu a druhý chytrolínem, který svými hospodskými řečmi krmí tištěná i další média. A světe div se, ony mu to baští. Naštěstí i v tomto případě byl důležitý hlavně fotbal a ten se docela povedl. Měl dva smutné hrdiny. Japonský rozhodčí a chorvatský brankář Pletikosa určitě nepodali výkony, o kterých budou vyprávět ještě vnoučatům za několik let.

Na vrub Pletikosi jdou stoprocentně první a třetí gól Brazílie, kdy v bráně neskutečně zaspal. Jako brankář si myslím, že to dokáži docela dobře posoudit a on na obě střely reagoval neskutečně pozdě. Při tom zejména v prvním případě šlo o šmudlu z hodně velké dálky. Ale když se pozorně podíváte na záznam, on při obou střelách neudělal žádný úkrok a odrážel se z místa. Takhle přece nemůže chytat brankář na Mistrovství světa.... Druhým smutným hrdinou byl rozhodčí. Ve druhém poločase pískal hodně nakloněnou rovinu, na kterou jsme zvyklí z naší ligy. Všechny věci pískal okatě pro domácí, včetně nesmyslné penalty, která rozhodla zápas. Připadalo mi to, jako by mu šéfovala Damková a notičky napsal Berbr.

Jinak měl zápas samozřejmě i spoustu dalších příběhů. Byl jsem zvědavý na Neymara, ze kterého se můžou zbláznit novináři. A upřímně? Viděl jsem jen egoistického simulanta, který o co méně přihrával, o to více se s bolestnými obličeji válel po zemi. Při tom nejzákeřnější zákrok udělal on sám loktem do tváře soupeře. Zaujal mě i Olič, u kterého se divím, že ho po první půli nevykopal chorvatský trenér z dresu a neposadil na střídačku. Co on tam několikrát prováděl nějakých třicet metrů od své branky, to bylo neuvěřitelné.

Zápas se ovšem jinak povedl a dopadl podle očekávání a všech předpovědí. I když tu cestu měli domácí asi o něco složitější, než si sami představovali. Dnes nás čeká porce tří zápasů s mužstvy, které používají různé styly. Od mexické hravosti, přes evropskou všeobecnou kvalitu až po australský důraz. Kdo bude dnes úspěšný? Dozvíme se dnes v noci.