Šesté zastavení: Veronika podává Pánu Ježíši respirátor

Dnešní glosa bude zčásti takovou "blbostí" pokoušející se být vtipnou (s doufáním, že nebude hloupá), ale z části i takovým nepřímým "glosujícím apelem" na katolické bratry a sestry, kteří podléhají covidové hysterii.

Dnes je Velký pátek, jeden z nejdůležitějších dnů v církevním roce, kdy si katolíci připomínají utrpení a smrt Ježíše Krista. V katolické církvi existuje jedna letitá modlitba, která se nazývá Modlitbou křížové cesty a která je nejaktuálnější právě dnes, na Velký pátek. Katolíci v ní rozjímají o závěrečném Ježíšově utrpení a jeho smrti v rámci čtrnácti tzv. zastavení, označujících určitý významný moment v Ježíšově cestě na Kalvárii. A právě při letošní modlitbě mi vyvstala v hlavě myšlenka, která mne přiměla rychle sepsat tuto glosu.

Šesté zastavení modlitby křížové cesty totiž zní: Veronika podává pánu Ježíši roušku. A nyní musím malinko "odbočit". Pokud jde o covidovou "pandemii" a vládní opatření, jsem bohužel nucen konstatovat, že katolíci - jak klérus, tak obyčejní věřící - v drtivé většině sklapli podpatky a veškerým vládním opatřením pouze poslušně mlčky zasalutovali. Sice kardinál Duka tvrdil, že jsme jediná evropská země, kde po celou dobu plándemie zůstaly kostely aspoň částečně otevřeny (a i já sám se trochu ptám, čím to - kdo to ví, může mi to napsat do komentářů), ale z druhé strany mám pocit, že "svědků covidových" je mezi katolíky dost; alespoň snad většinou patří mezi ty umírněné a neagresivní. No a tak mne jen napadlo, že kdyby v této době někdo z nich, umělecky založen, tvořil obrazy k jednotlivým zastavením modlitby křížové cesty (které můžete v katolických kostelích zcela běžně vidět), tak bych radši nechtěl vědět, co by dotyčný namaloval na téma zastavení "Veronika podává Pánu Ježíši roušku". Pravděpodobně zarouškovanou Veroniku, která Ježíši s křížem na ramenou nasazuje na ústa ... roušku. Resp. v těchto dnech možná spíše respirátor.

A tak na závěr, jelikož za pár minut již budu sedět před monitorem, sledujíce Velkopáteční obřady (v těchto dnech máme přístup na mše a obřady často jen na vstupenky), bych rád už jen rychle napsal, že bych rád viděl mnohem více takových odvážných katolíků, jako je slovenský bioetik René Balák, který v posledních týdnech ve svých videjích jede, pokud jde o apely na klérus, neutuchající bomby. Aby se pár takových Baláků objevilo i v katolické vrstvě obyvatelstva České republiky, to k těmto velikonocům - mimo jiné - přeji sobě i (nejen) katolickým čtenářům textu, který touto větou právě skončil.