O výletu do parlamentu aneb je třeba jít "za petici"

Včera se v poslanecké směnovně konalo jednání petičního výboru vlády se zástupci Bloku proti islámu. Nejen proto, že do parlamentu se člověk jen tak nedostane, jsem se toho zajel na otočku zúčastnit. Až z Ostravy ...

Jelikož tuhle reportáž píšu v 11 hodin večer a později a jsem už dost unaven, bude to trochu šité horkou jehlou; zítra bych se už ale k napsání pravděpodobně nedonutil. Berte to prosím jen jako takový "předkrm" před hlavními chody, které jistě podají Martin Konvička, Lea Vojteková a další čtenější blogeři, kteří byli jednání také přítomni. Navíc, z jednání byl pořizován videozáznam a jistě bude co nevidět na youTube.

Expresem "Petr Bezruč" jsem vyjel ze Svinova ve 12:20. Cesta probíhala v pohodě bez zpoždění, až najednou v Kolíně - o ou, zatáčíme směr Nymburk a kvůli výluce jedeme objížďkou. V cca 16:03 vystupuju na Vysočanech a sprintuju na metro, s obavami, že se na mne už v sále nedostane místo. Z Malostranské opět sprintuji na Malostranské náměstí (už dlouho jsem si tak nezaběhal a lehce to odnesl "přední lýtkový sval" pravé nohy) a v jeho okolí chvíli zmatkuju, než najdu vstup do parlamentu a dostanu se dovnitř. Na vstupu prohlídka batůžku a ledvinky, proskenování detektorem kovů (pepřák a švýcarák jsem tentokrát raději nechal doma) a pak šup do druhého patra, kam jsem dorazil asi v 16:40. Tam jsem si opět ověřil, že když se na facebooku přihlásí na akci 500 lidí, je jich třeba odečíst tak minimálně 70 procent přihlášených, aby člověk dostal reálný počet účastníků. Byl jsem z toho trochu zklamán. V době mého příchodu mohlo být v sále tak 70 plus lidí, nicméně nakonec jich mohlo včetně opozdilců být tak 95; i to je však vzhledem k nabízené kapacitě sálu 200 lidí a vzhledem k důležitosti tématu málo. Ještě před začátkem jednání Martin Konvička oznámil, že dosavadní počet sečtených podpisů je nějakých 145 505, za což sklidil okamžitý potlesk. 

Celé jednání začala soudružka Rujbrová (KSČM), předsedkyně petičního výboru, která nezapomněla hned ze začátku připomenout něco ve stylu "žádné projevy nesnášenlivosti" (jako vůči islámu) a pak předala slovo Martinovi Konvičkovi, pokud si dobře pamatuju sled událostí. Z Martinova poměrně dlouhého projevu, za nějž samozřejmě sklidil potlesk, jsem považoval za nejdůležitější zmínku o důvodných obavách, že dušování se vlády "jsme jasně proti kvótám!" není, na základě určitých indícií, příliš důvěryhodné. Jak důvodná je to obava se mělo brzy naplno ukázat. Přítomný poslanec hnutí ANO - bude hůř alias Babišstapo, Martin Komárek, pak jako první naznačil oprávněnost (nejen) Konvových obav o tom, jestli to vláda myslí s odporem vůči kvótám vážně, resp. že má v tomhle směru pošéfované různé varianty. Zdůraznil, že nikdo z uprchlíků/imigrantů  nesmí být nějak diskriminován na základě náboženského vyznání, na objektivní potřebu pomoci, kterou potřebují Itálie nebo Řecko, a také na to, že petice se svým požadavkem "vlamuje do otevřených dveří". Jistý pan Král - už nevím, co měl vlastně za funkci - pak zdůraznil, že odpor vůči kvótám ze strany vlády je jasný, stejně jako nutnost řešit nikoliv až důsledky, nýbrž hlavně příčiny imigrační krize a pomáhat hlavně přímo v postižených státech. Lehce nenápadně ovšem také zmínil nutnost naší loajality, našeho postupu a souladu se zákony a směrnicemi EU.

To hlavní ale každopádně přišlo až v následné diskuzi. Nevím teď, kdo promluvil jako první a co říkal, ale hned druhý diskutující stočil téma od kvót k islámu samotnému; bylo to ovšem v reakci na slova Martina Komárka. Byl v reakci na to soudružkou Rujbrovou upozorněn ať neodbíhá od tématu, že se mají řešit kvóty, nikoliv islám. Toho se chytila Jana Wolfová, která položila petičnímu výboru tři velmi trefné otázky, zvlášť tu, kterou narážela na onu loajalitu vůči Bruselu: co konkrétně bude vláda dělat, když Brusel prostě nařídí, že kvóty budou a když se směrnicemi Brusele musíme být v souladu? Odpověď samozřejmě nedostala - resp. možná ji dostala až ve chvíli, kdy jsem už byl na cestě na vlak zpět (nemohl jsem bohužel být přítomen až do úplného konce), ale hrozně bych se tomu divil. Ale o tom jistě poreferuje někdo, kdo tam byl až do konce. Ohledně objektivní pomoci, kterou potřebuje Itálie, a solidarity s ní, se dobře vyjádřil další host, který poznamenal, že vzhledem k tomu, jak Itálie řešila problémy s imigranty v minulých deseti letech, a s odkazem na obchod s uprchlíky, na němž vydělávají někteří představitelé tamější vlády a mafie, je požadavek Itálie o solidaritu spíše drzostí.

Atmosféra v sále se lehce změnila, když si vzal slovo jistý (naturalizovaný?) "blízkovýchodňár" z organizace Human rights watch, který se vytasil s mantrou o 1300 uprchlících, kteří se mají přijmout, zahrál na city s trpícími dětmi a ženami, a pokud se dobře pamatuji, vyslovil se pro podporu kvót. Inu, opozice nezaspala. Hlavní perla však měla teprve přijít chvíli po té, neboť přímo něj seděl - jak jsme všichni zjistili, když si vzal slovo - šéfredaktor Britských listů Jan Čulík! (viz) Inu, je třeba mu vyjádřit uznání za tu odvahu a drzost přijít, protože bych se nedivil, kdyby po skončení dostal od přítomných někde venku na ciferník. Však také jeho komentáře, ke kterým se asi nemá moc smysl vyjadřovat, vyvolaly vlnu nesouhlasu, smích a náznak bučení.

V 18:49 mi jel zpáteční Leo expres a tak jsem v 18:20 bohužel musel vypadnout a nevím, jak celá debata skončila. Můj dojem byl však takový, že na položené otázky - vybavuju si ještě tu od paní Volfové, v níž narážela na to, že imigranti sem mohou zatáhnout různé nemoci, nad čímž se oproti  např. hysterie s Ebolou nikdo nijak nepozastavuje - není Petiční výbor nijak povinen odpovídat; může je prostě ignorovat. Petice jakožto prostředek občanské angažovanosti prostě mají své meze, jak se názorně ukázalo. Bude dobré připomenout výrok Tomia Okamury ze včerejšího debatního večera akce DOST: "Politika se rozhoduje v Poslanecké sněmovně, a pokud tam nebudeme mít zastoupení, můžeme dělat demonstrace, jaké chceme, a oni se nám budou jen smát". A nejen demonstrace, ale samozřejmě i petice, dodávám já. Tím vůbec neříkám, že tato petice neměla smysl - naopak, ukázala, že občané jsou přece jen pořád ještě schopni se zaktivizovat, viz desítky stánkařů, včetně mé maličkosti, po celé ČR. Ale přece jen, taková petice s konkrétnějším cílem, jako vypsání referenda o vystoupení z Evropské unie, by mohla být pro vládu "nebezpečnější". Je škoda, že jak O.K. strana tu svoji, tak Svobodní tu svoji, nejsou vůbec schopni pořádně zorganizovat a zpropagovat, zvlášť v tomto čase, kdy by se na ně nemalé množství podpisů jistě získalo. O tom, že jsou tyto petice dvě a ne jedna  společná - doklad toho, jak se strany nejsou schopny domluvit - ani nemluvím. Potěšilo mne, že další strana, Národní demokracie, jde v tomto směru příkladem a i přes ideové rozdíly a výhrady vůči oběma politickým subjektům obě tyto petice na svém webu a facebooku propaguje. Svobodní se mají čemu učit.

Na závěr už jen vyjádřím "naději", že zástupci Bloku proti islámu nejpozději dnes večer u piva vymysleli nějaký zcela konkrétní, úderný akční plán na další postup, protože je třeba nějak "přitvrdit", jít dál "za petici", a dát vládě ostře pocítit, že ona je zde pro občany, že se svých občanů musí začít bát, a že jim a jen jim musí být zodpovědná. Jinak si s nimi a jejich rozhořčenými a nicneřešícími komentáři na facebooku či jinde může dál kdykoliv vytírat pozadí. Navíc, volby jsou ještě daleko a metoda ucpávání hub voličů koblihama bohužel stále spolehlivě funguje.

Ještě pár nekvalitních fotek z mobilu:

Aktualizace 24.6.2015 15:45: video ze slyšení u petičního výboru: