Historicko-apologetické kapely. Měly by smysl?

Moderní populární hudba je dlouhodobě produkována nejen pro zábavu, ale také pro určité "ideové" účely. Početná množina hudebních fanoušků takové zaměření moderní populární hudby odmítá, ale já mezi ně rozhodně nepatřím.

Ostatně, i moje vlastní skromná tvorba je takto zvlášť od konce roku 2019 dost zaměřena. V tomto textu bych chtěl, pro strýčka příhodu, trochu rozvést jedno takové konkrétní možné použití. Částečně mne k němu inspirovala existence tzv. historických či vlastenecko-historických kapel především z Polska (Horytnica, Forteca, Pozytywka), v menší míře nemzeti-rockových kapel z Maďarska (Karpátia, Hungarica). Především v Polsku najdeme povícero "historizujících" kapel či interpretů, jež usilují o uchování historické paměti Polska, obhajobu hodnocení historie z polského pohledu, k čemuž případně přidávají větší či menší porci vlasteneckého zaměření. Dostávají tak mezi alespoň omezenou část společnosti - včetně mladších ročníků, což je zvlášť důležité - témata, o které by tito lidé jinak třeba ani nezavadili.

A nejde jen o otázky historie. Zvlášť v extrémním žánru black-metalu, ale také třeba v "mainstreamově přijatelnějším" folkmetalu existuje řada kapel, obhajujících tzv. pohanské kořeny národů a propagujících návrat k nim. Máme je samozřejmě i u nás v ČR, za všechny bych vyjmenoval jedinou, která přes mne z nejmenovaných důvodů trochu více štrejchla, pohořelický folk-metalový Obereg. Že si je kapela velmi dobře vědoma stejné věci, kterou jsem napsal výše, je z jejich Bandzone profilu nasnadě, cituji: "Kombinace folkových melodií, metalu a čistého zpěvu má obrovský potenciál oslovit široké spektrum lidí, kteří by se k pohanství a příbuzným tématům jinými cestami dostávali jen velmi obtížně. Znalosti, mravnost a odpovědnost za své činy jsou základním kamenem lepší budoucnosti a konec davo-elitářského biblického systému. Se zvyšující se mírou chápání vznikla i motivace k vytvoření kapely, která bude ctít tyto ideje a přispívat tak k pozvednutí psychiky ze stavu bio-robot na stav Člověk." (1)

No a tak mne - paradoxně až docela nedávno - napadlo, že podobný, a minimálně v našich česko-moravsko-slezských končinách zcela nevyužitý potenciál, nabízí populární hudba křesťanské apologetice, obhajobě výkladu historie z pohledu křesťanství a vyvracení protikřesťanských historických mýtů, tematizaci významných, ale zapomenutých událostí a postav dějin křesťanství, otázkám vyrovnání se s historickými událostmi selhání (kdy se křesťané chovali kontroverzně či přímo nekřesťansky), a dalším příbuzným tématům. A tento text má být takovou mou představou, jakýmsi "přemýšlením nahlas" o tom, jak by taková kapela či kapely mohly či měly vypadat, aby měly šanci se svou misí uspět. S tím, že vím, že já bych v takové kapele z více důvodů působit nemohl, takže jsem to chtěl sepsat spíš jen tak pro strýčka příhodu, kdyby se třeba náhodou objevil a k tomuto textu dostal člověk/lidé, pro které by bylo založení a rozjetí takové kapely zajímavým projektem. Takže:

Jednou z prvních otázek k řešení by samozřejmě bylo, jaký žánr by taková kapela vlastně měla hrát. Zde je podle mne třeba se řídit, resp. najít správné místo, mezi jakýmisi dvěma mantinely. Prvním je ten, že by to měl být žánr dostatečně aktuální (současný) a populární, nikoliv posluchačsky okrajový či undergroundový. Druhý je ten, že by to měl být žánr pro takové zaměření dostatečně vhodný. Tím se některé žánry (resp. většina) z mého pohledu ihned vyřazují - např. blues, country, bluegrass, různé elektro a taneční styly, víceméně i klasický folk a extrémní metalové žánry typu black, death, thrash, grind, ale třeba taky punk a hardcore, swing, dechovka, laciný (či lascivní) pop nebo různé jazzové styly. Jak se ukazuje, mnoho toho nezbylo: od jakéhosi inteligentního popu či poprocku, přes rock různých typů kromě pub či agro, třeba i štrejchnutý jinými žánry, až k "neextrémnímu" metalu (s možnými kombinacemi s jinými žánry, jako je folk či world-music), ale zčásti asi třeba také hiphopu. Zde už záleží asi taky na vkusu. Hiphop má tu nevýhodu, že i když má hodně příznivců, má také hodně odpůrců, a mnozí jej ani nepovažují za hudbu, navíc má malou šanci oslovit starší ročníky; výhodou je jistě značný prostor pro velké textové plochy. Za mne by hiphop pro takové uskupení měl smysl asi jen kombinovaný s melodickým zpěvem, jako jakýsi "hip-pop", ale osobně, kdybych měl v takové kapele hypoteticky fungovat, bych si jej určitě nevybral. Pokud jde o nějaký "inteligentní“ pop, ten má trochu nevýhodu v tom, že svou povahou inklinuje spíš ke "konzumnímu" použití, a příliš jej ozvláštnit a zalternativnět by bylo řekl bych hodně na úkor množství oslovitelných posluchačů; ale třeba by jej někdo dokázal udělat tak dobře, že by dotyčné úskalí překonal. 
Z toho všeho mi vychází, že asi nejvhodnější se pro takový účel jeví rozmezí mezi rockem a spíše "jemnějším" metalem typu power či symfonic metal, případně u pohanských kapel hojně používaný folkmetal. Výhodou rocku a metalu jako dominantně a sebevědomě působících žánrů by pro daný účel bylo i to, že by se "historicko-apologetického" úkolu zhostily jaksi nesubmisivně, neušlápnutě a s kuráží. Jsou to každopádně žánry, které mají, hlavně v případě "obyčejného rocku" širokou posluchačskou základnu, a to jak mezi staršími, tak mezi mladšími ročníky. Ostatně, i zmiňované polské a maďarské kapely se plus mínus právě v tomto žánrovém rozmezí pohybují.

Další věci by bylo, že taková kapela, aby měla šanci na úspěch pokud jde o účel jejího fungování, by musela být dostatečně kompozičně a interpretačně kvalitní. Jinak se vzhledem ke svému, do nemalé míry "konfliktnímu" účelu vystavuje tomu, že ji nikdo nebude brát sebeméně vážně kvůli nízké hudební a interpretační kvalitě a že naopak své misi možná spíše uškodí. To dle mne je, nebo alespoň býval, problém "klasických" křesťanských kapel a sólistů (ale sféru moderní křesťanské či "křesťanské" hudby už dlouho vůbec nesleduju) a ještě mnohem víc problém miniaturní "vlastenecké" hudební scény, nakolik u nás vůbec existuje. Typickým příkladem je či minimálně byl Ortel, kterému resp. jehož hudbě byla vytýkána laciná „tancovačkovitost“. Ano, kdo chce bít psa, ten si hůl vždycky najde, ale jde o to, jestli ta hůl je či není nějak oprávněná "ze strany bitého"; maximální zájem hypotetické "apologeticko-historické" kapely je samozřejmě naprostá neoprávněnost takové případné hole. Za tímto účelem bych takové hypotetické kapele, pokud by byla složena z ne příliš zkušených muzikantů, doporučoval nehrnout se hned na pódia, ale nejprve jen 1-1.5 roku poctivě dřít ve zkušebně a vylézt na pódium až v momentě jistoty, že to nebude průser. A i když variantu koncertující kapely bych maximálně preferoval, nouzovou variantou by také bylo provozovat pouze "nahrávkovou" kapelu, která nekoncertuje, což je případ zmiňované polské, i bez koncertů úspěšné Horytnici. Je každopádně fakt, že vzhledem ke svému zaměření by taková kapela mohla mít s koncerty problém, ve smyslu, že by byla majiteli hudebních klubů a pořadateli festivalů čas od času odmítána, třeba pro domnělou netolerantnost či "černoprdelnickost".

Že by taková kapela byla hodně náročná na "provoz" ukazuje i to, že její členové - ideálně všichni, ale za mne minimálně dva - by měli mít i osobně velmi dobré historické a "apologetické" znalosti; jinak by nemělo smysl, aby v takové kapele fungovali. Nebylo by dobré, aby v kapele takovými znalostmi disponoval pouze jeden její člen (resp. pak by bylo dobré, kdyby takové těleso nefungovalo jako kapela, ale jako sólista se svou doprovodnou skupinou) či dokonce pouze její manažer; to by dle mne bylo ke značné škodě. A jen pro jistotu bych doplnil, protože to považuji tak nějak za samozřejmé, že ti, kdo by v takové kapele fungovali, by v ní měli být z osobního přesvědčení a zápalu pro věc a neměli by to dělat z nějakých postranních či nesouvisejících úmyslů (typu "zkusit něco jiného"). Ale taková věc snad jinak než z osobního přesvědčení a nadšení pro věc ani dělat nejde - naštěstí.

Jeden problém, který zde také vyvstává, jsou "konfesní limity" takové kapely, především vzhledem k textům. Když vynechám ryze teologický aspekt věci, máme zde křesťanství katolické, pravoslavné, pak spoustu protestantských církví ... je jisté, že různé církve různě hodnotí různé věci a historické události. Z tohoto hlediska je určitě lepší založit takovou kapelu jako "konfesně jednotnou". Ostatně, klidně ať vznikne takových kapel víc (což by bylo ideální), jedna může být katolická, druhá pravoslavná, třetí reformovaná ... Nakonec, primární cílovou skupinou by, aspoň v mých očích, neměli být křesťané jiné konfese, nýbrž především jakási "plus mínus mainstreamová veřejnost" (ateistická, „něcistická“ či "nic neřešící"), ale také neopohané či jiní odpůrci křesťanství nejrůznějšího druhu. To zároveň umožňuje i variantu, aby taková kapela byla konfesně nejednotná, dokonce by to mohl být pěkný příklad toho, že i křesťané různých konfesí se dokážou spojit za nějakým společným cílem, aniž by propadali nějakému absurdnímu synkretismu či ekumenismu. Je ale pravda, že tématický okruh textů repertoáru takové kapely by se tím tak či tak, a to možná i citelně, zúžil.

Další věc, kterou je pro jistotu dobré dodat je, že taková kapela by měla hrát výhradně či téměř výhradně plně autorskou tvorbu; určitě by to neměla být kapela, která pouze přetextovává známé existující písně. To by zavdalo k podobné či analogické námitce či "holi k bití", jako špatná či nedostatečná kompozičně-interpretační kvalita repertoáru. Na webu jsem zjistil, že v Americe existuje křesťanská kapela ApogetiX, která je založena právě na coververzích. Touto cestou by podle mne určitě nebylo dobré jít.

Zajímavá otázka je, jakým jazykem by daná kapela měla zpívat. Zde asi záleží, jak moc by si věřila a jak „megalomanský“ cíl by si chtěla dát. Účel takové kapely by jistě velmi dobře umožňoval použití ve sféře populární hudby nejtypičtějšího jazyka – angličtiny – a potenciální oslovení i zahraničních posluchačů. Z druhé strany, účel existence takové kapely je asi už tak dost náročný, a je asi lepší oslovit papírově menší publikum (jako česky mluvící posluchače v naší republice), než se rovnou "megalomansky" pokoušet oslovit celý západní svět. 

Otázka či problém, který se také nabízí, leží na linii "liberální-konzervativní". Zde se tak trochu domnívám, že (progresivně-)liberární pojetí takové kapely je tak trochu kulatým čtvercem, stejně jako "progresivně-liberální křesťanství" samo. Určitě jde tedy o projekt především pro konzervativně a tradicionalisticky založené křesťany. Z tohoto pohledu je zde ještě jedna taková "ultras" námitka kořenící v přesvědčení především radikálních tradicionalistů, že jakoukoliv moderní hudbu je třeba, vzhledem k jejím kořenům a (tvrzeným) ideovým základům, nekompromisně odmítnout. Obávám se však, že nějaké "vážnohudební" či gregoriánsky-chorální těleso je vzhledem k takovému účelu a k cílové skupině předem odsouzeno k nezdaru. Pak zbývá otázka, zda se k věci postavit spíše pragmaticky a realisticky vzhledem k faktické situaci ve společnosti, nebo se držet maximální ortodoxie a podobný projekt bez váhání odmítnout. Zde je rozhodnutí asi na každém jednotlivci, pokud jde o mne, i když - jako člověk, který poslouchá jak rock, tak i některý metal - uznávám vážnost námitek tradicionalistického křesťanství proti moderní hudbě jako takové, nedomnívám se, že by v celkovém kontextu představovala tak vážný problém, jako jiné, pro křesťanství nepřijatelné fakty ve společnosti (potraty, eutanazie, gender, fanatický ekologismus atp). Za mne je zde potenciální "zisk" takového projektu rozhodně důvodem, proč se jej pokusit zrealizovat. Opravdu se nedomnívám, že by provozování takové kapely bylo nepřijatelným "činěním zla za účelem dobra". Ano, účel by zde trochu světil prostředky, ale otázka je, jestli ty prostředky jsou opravdu až tolik „nesvaté“ – za mne určitě nejsou.

Nakonec bych si ještě dovolil uvést pár námětů – témat, o čem by mohly písně takové kapely např být. Máme zde tedy klasická témata (a mýty), v nichž je křesťanství dlouhodobě kritizováno a odsuzováno, jako případ popravy vraha a konfidenta Giordana Bruna, velmi schopného ale také velmi arogantního Galileo Galileiho, nebo např. nějaká píseň na obhajobu údajného „Hitlerova papeže“ Pia XII; jistě by se dalo nějak zajímavě uchopit a v písni rozpracovat téma habsburské rekatolizace. Pak by určitě bylo fajn tematizovat nějaké záležitosti ohledně „křesťansko-pohanského“ střetu,  za mne osobně by bylo zvlášť dobré tematizovat cyrilometodějskou misi, vzhledem k jejímu odsuzování a napadání v posledních letech (výše zmiňovaný Obereg tomuto tématu věnoval píseň Poselství). Poukaz na pohanské obětování lidí včetně nemluvňat, které křesťanství vymýtilo, by taky jako téma písně přišlo vhod. Jiným tématem ke zhudebnění by mohly být neslavné masakry katolíků ve Vendéé za Francouzské revoluce. Jistě se také najdou různé velké (a zapomenuté) hrdinské činy, které různí křesťané v dějinách vykonali, a zpívat se dá o různých křesťanských vládcích nebo světcích a těch jejich činech, dílech a ctnostech, kterým současný člověk bude rozumět a potenciálně je uzná. Samostatným a zvlášť obtížným tématem by mohly být ty kapitoly z dějin, kdy křesťanství, resp. ti, kteří se jím zaštiťovali, očividně selhali. Napadá mne třeba (násilná) christianizace Sasů Karlem Velikým, kdy se vytvořily „dvě fronty“ – v jedné se čekalo na křest a druhé na stětí hlavy pro ty, kdo křest odmítli. Cílenou tematizací těchto událostí v písních by se dle mne trochu vzal vítr z plachet odpůrcům křesťanství podobným způsobem, jako když vezmete vítr z plachet někomu, kdo vás chce proti vaší vůli shodit do vody tím, že do té vody skočíte sami. Sice v té vodě jste, ale nebyli jste tam „potupně shozeni“, nýbrž jste vašemu soupeři vzali iniciativu a narušili jeho úmysl. Ostatně, přeloženo do kapelštiny: existuje nějaká pohanská kapela, která by v nějaké písni uznala něco ve smyslu „ano, my pohané, resp. naši pohanští předci, k nimž se hlásíme, obětovali lidi včetně nemluvňat a my uznáváme, že to nebylo dobře“? Nemám vůbec takový přehled, abych mohl tvrdit, že neexistuje, ale i tak si o tom dovolím malinko zapochybovat. Pokud by tedy taková křesťanská historicko-apologetická kapela dovedla danou věc správně a citlivě uchopit, myslím, že by svým soupeřům dost vzala vítr z plachet a pohanské kapely by principielně přeskočila.

Koukám, že jsem toho zase sepsal dost a dost a je tedy na místě text ukončit jednoduchým dotazem směřovaným logicky především na (nikoliv progresivně-liberální) křesťany, pokud to zde někdo z nich náhodou přečetl: co myslíte, měly by dnes takové kapely smysl a šanci se svou "misí" uspět a dosáhnout kýženého efektu? Napište mi na mail, případně do pokusně opět otevřené sekce komentářů.

No a na samotný závěr čerstvě vydaná píseň, která nakonec nějak, byť velmi okrajově, štrejchne i o téma dnešního textu.

Poznámky

1) Z citátu je poznat, že kapela sdílí pohledy takzvané Koncepce sociální bezpečnosti