Apologeticko-ďábloadvokační blog 3: pohani, židovství a nastavená tvář

Už jsem si asi ani nemyslel, že tento seriál bude ještě pokračovat (a když už, tak určitě ne „pohanským“ tématem), ale nakonec pokračovat bude a ještě naposled se v něm tématu pohanství přece jen dotknu.

Všiml jsem si totiž dvou konkrétních věcí, které pohani opakovaně zmiňují a kvůli nimž odmítají křesťanství a tak bych je rád ještě trochu probral. Které to jsou?
První z nich je biblický evangelní verš Matouš 5, 39, kde je řečeno „kdo tě uhodí do tváře, nastav mu i druhou“. Velké obtížnosti a těžké pochopitelnosti tohoto verše jsou si vědomi i křesťané, jako třeba autor tohoto článku, který na začátku trefně popisuje to, jak tento verš vnímají nejen pohani. Autor článku sice následně ihned upozorňuje na nebezpečí vytrhávání verše z kontextu, ale dát ve finále uspokojivou interpretaci se mu podle mne nepovedlo, natož takovou, která by byla nějak „uspokojivá“ i pro pohany. Upozornění na kontext a chybnost principu „vzít první vnější dojem z nějakého biblického verše jako ten rozhodující“ na pohany v tomto ohledu příliš nefunguje a upřímně, ani se tomu až tolik nedivím. Pohani díky tomuto verši i v křesťanství samotném vidí náboženství ušlápnutých fackovacích panáků, kteří si musí nechat líbit cokoliv, náboženství podlamující vůli k jakémukoliv odporu a v posledku i chuť k životu vůbec. Apologetická výzva vůči křesťanství je zde jasná.
Vyvrácení křesťanství jako náboženství ušlápnutých, neodporujících tichošlápků a fackovacích panáků v tomto případě nebude příliš snadné a já jej zde nepodám. Jeden „historický“ argument bych si zde ale dovolil přednést. Totiž, pohani často „brečí“ a spílají křesťanství to, že to byli právě křesťané, kteří fyzicky vyhubili staré pohanské národy dle své vypjatě netolerantní náboženské ideologie. Tato výtka, resp. odpověď na ni, by vydala na samostatný text a vyžadovala by velké historické znalosti tématu, kterými nedisponuji. Nicméně, opravdu by náboženství tichošlápků a submisivních fackovacích panáků dokázalo vybít mnohé pohanské kmeny? Co vy na to, pohani? Chápu, že je to trochu kontroverzní argument, protože od jednoho „extrému“ jakoby přešel k tomu opačnému. Možná by v tomto ohledu byli lepším příkladem křižáci, což také nemohli být žádní submisivní fackovací panáci. Jak by to s tou druhou tváří bylo u nich, milí pohané?
Každopádně, hlavní apologetické úsilí by se mělo soustředit na skutečnost, že nějaké odvolávání se na kontext a na „hlubší smysl“ zmíněných veršů na pohany nějaký dojem podle mne neudělá – a z části i oprávněně. Jsem zvědavý, jestli se se nějaký funkční argument někomu podaří přinést třeba v diskuzi pod článkem.

Druhou, opakovaně zmiňovanou věcí – důvodem odmítání křesťanství je vazba křesťanství na židovství. Židovství bývá totiž pohany tvrdě odmítáno jednak z podobných důvodů jako křesťanství (monoteistická netolerance, starozákonní vyvražďování těch, kteří nevěří jako my), jednak s důvodů - které s pohany paradoxně sdílí i mnozí „radikálnější“ křesťané – časté negativní role židovského národa ve světových dějinách (lichva, kšefty s otroky, myšlenky s talmudu týkající se nežidů-gójů, sionismus, různé podvracivé aktivity atp, některé z vyjmenovaných bodů bývají většinovou společností hodnoceny jako hloupé antisemitské konspirační teorie). Světový vliv židů je v globálu prostě hodnocen jednoznačně negativně. No a protože křesťanství vychází z židovství, je právě proto odmítané. Pohany v tomto ohledu nezajímá, že ideově se křesťanství od židovství velmi radikálně oddělilo: křesťanství přece stále uznává Starý zákon jako slovo Boží a své historické vazby na židovství potvrzuje, navíc sám Ježíš byl Žid. Interně-náboženské spory a rozdíly by pohani zřejmě ohodnotili (byť fakticky neoprávněně) jako nepodstatné války o nesmrtelnost chrousta.
Upřímně, moc netuším, jak tyto pohany přimět k tomu, aby pro ně přes židovství „jel vlak“. Fakticky je princip „co je židovské, to je špatné“ samozřejmě sám špatný, ale mnoho pohanů to odmítá uznat. Jak je k tomu přimět, to je úkol, který stojí před křesťanskými apologety. Dodám ještě, že ono pohanské odmítání židovství a potažmo křesťanství je v mých očích z části postaveno na jednom základním pohanském argumentu, který považuji za evidentně nepravdivý: totiž, na principu „pravdivé je to, co je 'naše', mylné je to, co je 'cizí'”. Národně-kmenovo-sociální příslušnost opravdu nerozhoduje o pravdivosti. Že 1+1=2 platí pro všechny, i ty nejvíc znepřátelené kmeny světa.

Pohanů je globálně málo a minimálně v českých končinách nemají na nic podstatného nějaký reálný a citelný, celospolečenský vliv. Proto asi není třeba věnovat jim pozornosti více, než jejich reálnému vlivu odpovídá. V příštím díle seriálu se už budu věnovat jiným tématům. Kdy to bude je ale ve hvězdách.