Alternativní argument existencialistův?

Na svém domovském blogu jsem před pár dny na pokračování zveřejnil svůj text nazvaný "Problém etické legitimace filosofie" (první, druhý, třetí, čtvrtý a pátý díl). Zmiňuji se o tom proto, že v něm používám jistý typ argumentace, který si troufám do jisté míry označit jako existencialistický (i když v textu pro něj používám názevetický, ale na etiku měl existencialismus vždy úzkou vazbu), o němž se chci dnes zmínit. Následující příklad vše doufám ve stručnosti objasní:

Mějme rozhovor aristotelského realisty s existencialistou. Realista kritizuje existencialismus za tezi, že existence předchází esenci a ukazuje proč. Existencialista však odpoví takto: "Dobrá, možná že existence nepředchází esenci, možná že je to naopak. Ale TO MY NESMÍME VĚDĚT! Popř. JAK VÍME, ŽE TO MŮŽEME VĚDĚT? CO KDYŽ TO VĚDĚT NESMÍME?"

Jak byste našemu existencialistovi odpověděli? Teoreticky se odpověď může zdát jednoduchá, ale tento existencialistův argument považuji metodicky za trefný. Když (tuším) Gabriel Marcel napíše, že chtít dokazovat Boha je rouhání, tak s ním sice ve výsledku nesouhlasím, ale je v tom skryté dobré upozornění: neměli bychom se nejprve přesvědčit, zda je dokazovat Boha opravdu "nerouhavé"? A až potom zkoušet dokazovat?

Na závěr bych ještě možná dodal, čím je pro mne existencialismus především. Není pro mne onou známou tezí, že existence předchází esenci, s níž nesouhlasím a která je celkem lehce vyvratitelná. To, čím je pro mne existencialismus, by se snad dalo zjednodušeně vyjádřit Kierkegaardovou myšlenkou o tom, že se "myslí zpětně, ale žije dopředně" - se všemi důsledky, které se z ní dají vyvodit. Přičemž bych to asi měl doplnit Sartrovým tvrzením, že jsme odsouzeni ke svobodě. Ač se ten pojem "odsouzenost" nemusí nikomu líbit, jistě je v tom skryt znamenitý postřeh: pokud jsme svobodni, nemůžeme nevolit. Neboť i nevolit je volba.

Byli i filosofové, jako např. Nikolaj Berďajev, kteří by chtěli být svobodni i od volby - neboť nutnost volby je podle něj, do značné míry logicky, opakem svobody. Jak ovšem takového stavu zde v pozemských podmínkách dosáhnout, to opravdu netuším ...