Tohle pan Dušek zřejmě neví,

že i Buddhové umírají na rakovinu. Indický světec Ramana Maharaši a další svatý Šrí Rámakršna podlehli zhoubnému onemocnění.

RAMANA MAHARAŠI (1879-1950) byl indický světec, který byl pokládán za probuzeného Buddhu. Jeho učení zpopularizoval na západě Paul Brunton. Jeho spisy přeložil do češtiny Jiří Vacek.

V listopadu 1948 lékař na Maharšiho paži nalezl a následně odoperoval rakovinový výrůstek. Brzy poté, když se objevil další, následovala další operace, kterou prováděl špičkový chirurg a následně byl ozařování rádiem. Doktor Šrí Ramanovi řekl, že pro zachování života by byla potřebná kompletní amputace paže, avšak Ramana odmítl. Třetí a čtvrtá operace proběhly v srpnu a prosinci 1949, avšak pouze jej oslabily. Byly vyzkoušeny také alternativní medicínské přístupy; všechny však byly neúčinné a byly ukončeny do března, kdy se oddaní vzdali veškeré naděje. Během toho všeho zůstával podle svědků Šrí Ramana klidný a bezstarostný. I když se jeho stav zhoršoval, Šrí Ramana zůstával přístupný tisícům návštěvníků, kteří za ním přišli, i když ho pečovatelé žádali, aby si odpočinul. Jeho vztah ke smrti byl vyrovnaný. Těm, kdo ho žádali, aby se v zájmu oddaných léčil, odpovídal: "Proč jste tak připoutaní k tomuto tělu? Nechte je odejít." a "Kam bych šel? Jsem zde."

Ještě zajímavější je případ indické mudrce, který podlehl rakovině hrtanu ve svých padesáti letech.

ŠRÍ RÁMAKRŠNA (1836-1886). Vyučoval více svým životem než slovy. Nikdy nic nenapsal ani nepřednášel, ale vložil všechno své učení do běžných hovorů, z nichž některé jeho žáci věrně zachytili. Když onemocněl rakovinou hrtanu, nebyl schopen pozřít ani sousto. Zhubl na kost a jeho žáci u jeho postele plakali. On se usmíval. Byl laskavý, i když trpěl.

Šrí Rámakršna: „Rybář vrhá svou síť do vody, aby měl dobrý výlov. Některé ryby leží v síti klidně a bez pohybu a ni v nejmenším se nesnaží ze sítě uniknout. Jiné bojují a zmítají sebou, ale nemohou se vyprostit, zatímco třetímu druhu ryb se tím či oním způsobem podaří najít cestu ze sítě. Také ve světě jsou tři druhy lidí – ti, kteří jsou ve vázanosti a neusilují nikdy o to, aby se z vazby vyprostili, pak ti, kteří sice jsou ve vázanosti, ale bojují o vysvobození, a posléze ti, kteří se již osvobodili.“

„Jsou tři panenky, jedna ze soli, druhá z látky a třetí je z kamene. Ponoříte-li panenky do vody, první z nich se rozpustí a ztratí svůj tvar, druhá nasákne mnoho vody, ale její tvar zůstane zachován, a třetí žádnou vodu nenabere. První panenka představuje toho, kdo se vnoří do všudypřítomného a vše pronikajícího svrchovaného Já a stane se s ním jedno, tím je osvobozen. Druhá panenka představuje bhaktu, čili pravého milce Boha, který je pln božského blaha a poznání. Třetí představuje světského člověka, který ve svém srdci nepřipustí ani trochu pravého poznání.“

„Vnější část koláče je upečená z rýžové mouky. Uvnitř však je naplněn nejrůznějšími přísadami. Koláč je dobrý nebo špatný, záleží na náplni. Podobně i lidská těla jsou z jednoho a téhož materiálu, ale lidé se různí v kvalitě podle čistoty srdcí.“

„Je pravdou, že bůh je v tygru, ale to ještě neznamená, že s ním budeme chodit na dostaveníčko. Je pravdou, že bůh přebývá i v nejhorších bytostech, ale to neznamená, že bychom se s nimi měli scházet.“

Použíté zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ramana_Mahar%C5%A1i

Rudolf Skarnitzl: „Výroky Šrí  Rámakršny“