Cinkání

Nebus, který byl menší než kamínek do zapalovače, se řítil rychlostí supernovy z pravé části vesmíru a Krombus, který byl obrovský jako deset tisíc sluncí, se řítil z opačného konce kosmu. Letěli přímo proti sobě.

Když o sebe cinkli, vytvořili gejzír jisker a pak každý z nich odlétl na opačnou stranu vesmíru, a z každé jiskry se stala hvězda.

Gravitační kyvadlo fungovalo s vesmírnou přesností a Nebus i Kromus, se vraceli zpět, aby o sebe zase cinkli, a s každým cinknutím, vylétlo vždy několik jisker, které postupně zaplňovaly vesmír.

Trvalo vždy deset tisíc let, než se na vesmírném kyvadle zhoupli zpět k sobě a to se pak na sebe usmáli, a říkali si, že to cinkání o sebe je na tom vesmíru to nejlepší.