Z oblohy padal kohout

Dvě miniatury. O kohoutu, který padal z oblohu a o větru a blesku...................................

Z oblohy padal kohout. Peří se mu třepotalo, hřebínek mu na hlavě vibroval, a s otevřeným zobákem se řítil dolů.

Ale proč vlastně padal a jak se objevil tak vysoko na obloze? To byly otázky, na které si nedokázal odpovědět. Poslední na co si pamatoval, byl kurník, slepičky a modrá obloha.

V poslední chvíli, před zdrcujícím dopadem si vzpomněl, že usnul na kupce suché slámy a všechno se mu zdá. V tom okamžiku se zastavil těsně nad zemí.

Otevřel oči, podíval se na slunce, modrou oblohu s oblaky, ucítil vůni země a řekl si, že na světě je přece jen hezky.

................................................................................

„Nespěchej, dál dojdeš.“ pravil Vítr blesku.

„Jsem Blesk, a kam udeřím, tam udeřím, a to rychlostí blesku, taková je má přirozenost!“

Větře, nemysli si, že jsi to ty, kdo rozhoduje o tom, zda budeš vánkem nebo zuřícím tornádem. Jen tančíš na sluneční melodii. Ale ani slunce nerozhoduje, jak moc má žhnout...

Chraň se filosofií o své svobodné vůli, protože nic takového, jako je svobodná vůle ve vesmíru neexistuje!

Snad jen bláznivý indián od hadí skály, si to může myslet. Ale ať už si to myslí nebo si to nemyslí, stejně na věci nic nezmění.“