Volební preference ? Frustrace z neúspěchu …

Blíží se volby a sílí strany reprezentující neúspěšné, slabé a neprůbojné. Trend ? Ne , výsledek předchozích vlád.

Společnost je rozdělená a rozdělují jí jen a pouze politické strany v Poslanecké sněmovně . Které ? Všechny . Proč ? Pro svůj volební zisk. Témata se vytratila, Covid nahrál všem. Všichni obchodují se strachem, jen každý po svém. Hledá se viník, ale ten je v každém z nás. Všichni kteří podlehli strachu z něčeho, co nikdo neviděl se dnes ve volbách chystají dát svůj hlas zcela iracionálně. Strany už si ani nedávají práci s tím nabídnout smysluplný program. Dávno je rozhodnuto. Jsme jen my a oni. Každý už dávno ví, komu svůj hlas hodí a právě na tuto strunu se dnes snaží politici brnknout. Jejich pohnutka je jednoduchá. Vlastní blaho, a to za cenu zaprodat se komukoliv. Někdo Rusku, někdo EU , nikdo však českému občanovi. Kam jsme se to dostali ? A proč ?

Odpověď je jednoduchá. Všechny společně nás žene k volbám náš vlastní neúspěch. Někoho neúspěch v práci, někoho neúspěch ve vztahu, někoho mezigenerační neúspěch, ale za silnými preferencemi stran, které se chystají ovládnout nadcházející volby jsou jen různé stavy našich osobních neúspěchů. Kdo za to může?

Částečně si za to můžeme sami a velkou měrou za to mohou ti, kdo nám dosud vládli. Vybudovali v nás mantru druhořadosti a nedokonalosti. Jsme malý národ, který přeci sám nedokáže nic, nemá šanci obstát. Co na tom, že za doby Přemyslovců nebo Lucemburků jsme se podíleli na formování celé Evropy. Co na tom, že za dob První republiky jsme patřili mezi 10 nejvyspělejších zemí na světě? Co na tom, že po roce 1989 jsme byli nejrychleji se formující prozápadní demokracie z celého postkomunistického bloku? Tyhle všechny úspěchy jsou zapomenuty, protože za nimi stojí práce . A práce není volebním tématem ani jedné z politických stran.

Zažili jsme covidový rok, ano zažili, no a co? Naší předci zažili válku a pak druhou, poté komunismus a vždy se pracovitostí a houževnatostí dokázali zvednout a přesvědčit celý svět, že my Češi na to máme. Proč to nejde nyní? Protože jsme líní. Naše vlády nás různými dávkami a úlevami zbavili šance na úspěch. Ten není prioritou. Kdybychom byli totiž úspěšní, nemuseli bychom nikomu sloužit. A naší politici? Museli by začít opět sloužit nám. Vnímat potřeby každého jednoho z nás, vytvářet pro nás takové podmínky, abychom mohli realizovat každý svůj úspěch. Takhle nemusí, vytváří podmínky pro nadnárodní uskupení, korporace a společnosti, s těmi se snadno domluví. Důležitější než 10 milionů přání je pro ně těch pár z Bruselu, Berlína, Vídně, New Yorku nebo Paříže. Naše politika už dávno neslouží nám a proto jsme národ, který nezažívá úspěch. Proto ta frustrace a proto ta náchylnost k ještě větší podřízenosti. Proto Piráti vedou v průzkumech, oni nenabízí úspěch, oni nabízí jen poslušnost. Proto ODS nehlásá pravicové myšlenky, za těmi stojí úspěch, raději vybírají novou barvu pro svou stranu. Barva totiž nic nezkazí.

Je to opravdu to, co vážně chceme ??? Kdo se dokáže nejlépe podělit o to , co má ? Ten kdo nic nemá nebo ten, kdo zažil úspěch a něco vytvořil ? Nejde jen do nekonečna úspěšným brát a rozdělovat líným, je třeba, aby úspěšných bylo co nejvíc, pak není třeba tolik brát.

Budou volby, čtěte pozorně programy stran. Kdo nabízí odpovědnost, nabízí úspěch, sny, plány a svobodu, ostatní nabízí jen menší nebo větší podřízenost a rozhodně ještě větší frustraci a poslušnost. Úspěch není pro každého, ale všichni z něj můžeme profitovat, ale to se v dnešní centralizované a korektní době nehodí. Proč? Protože i ona má své úspěšné, ale ty my nesmíme ani znát,