Zuřivý pošťák pokousal tři psy

Je to staré žurnalistické rčení. Když někde pokouše pes listonoše, není to žádná událost. Událost by to byla, kdyby to proběhlo naopak, kdyby pošťák pokousal psa. Nebo raději rovnou tři.

A protože se takových událostí neděje každý den aspoň deset, aby to naplnilo noviny a scénář večerních televizních zpráv, musí to řešit za reportéry editor. Titulkem. Titulkem, který slibuje víc, než se stalo a než sama zpráva obsahuje. Některý čtenář si onoho posunu ani nevšimne, jiný sice s jistým zpožděním ano, ale účelu v podobě upoutání pozornosti už bylo dosaženo.

Jenže titulky toho umějí mnohem více než jen upoutat pozornost publika. Umějí posunout význam, akcent, smysl a obsah. Prostě – manipulovat. Nemáme v realitě dost matérie, která by naše publikum vychovávala tím správným směrem? Tak jí dáme titulkem jiné vyznění, a je to.

Tento týden se na jednom z nejčtenějších českých zpravodajských serverů zaskvěl tento titulek: Je toxicky maskulinní, kritizují Macrona. V šatně ragbistů vypil pivo na ex. No to jsou věci, řeknete si. Třetinku piva za předlouhých 17 vteřin u nás vypije každý druhá dvacetiletá slečna, ale prý je to projev toxické maskulinity. Hm. Na onom titulku je ale pozoruhodného cosi jiné. Totiž to, co v něm není. Podmět.

No, on podmět chybí v obou větách, které titulek obsahuje. Ale zamlčený podmět v druhé větě je jen obyčejnou školáckou stylistickou chybou editora, který asi netuší, že zamlčený pomět může odkazovat jen na podmět předchozí věty, ne na předmět. Česká stylistika si s tím odedávna uměla poradit vsunutím tzv. náhradního podmětu, což by tomto případě vypadalo takto: „Ten v šatně ragbistů vypil…“ Stylistika se ale dnes na školách asi neučí, tam mají jiné starosti.

Zajímavější je ale zamlčený podmět v první větě onoho titulku. Kritizují, kritizují… ale kdo?? Kdo kritizuje? Tím, že editor podmět zamlčel, vyvolal dojem, že prezidenta Macrona kritizuje snad celý vesmír. Nebo lidstvo. Nebo veřejnost v celičké Francii. A o to šlo. O ideologicky motivovaný významový posun. Mužnost má být nyní obecně považována za toxickou a ženskost asi za přežitek z 19. století. Čtenář má mít pocit, že tak to vidí veřejné mínění. A že by snad ani nepatřil do této doby, kdyby nad tím hnusným chlapáctvím alespoň nenakrabatil své čelo.

Kdo ale tuší nějakou manipulaci, ten v článku hledá, co se za oním zamlčeným podmětem skrývá. V prvním odstavci se jen konstatuje, že prezident Marcon čelí kritice za vypití piva při návštěvě sportovců. Ale čí kritice? Pořád nevíme.

Tajemství zamlčeného podmětu nenajdeme ani ve druhém odstavci, kde se jen popisuje, co to ten Macron provedl hrozného. Mějme trpělivost a pojďme na odstavec třetí. A konečně! Tak tím kritikem a autorem nařčení z toxické maskulinity je jedna poslankyně za Zelené. A z pobouření celého lidstva je tu najednou jeden výrok jedné extremistické progresivistky někde na komunikační síti.

Bez užití záludné manipulace by titulek měl správně znít takto: Zelená poslankyně nařkla francouzského prezidenta z jedovaté mužnosti. Té se měl podle ní Macron dopustit tím, že vypil třetinku piva za sedmnáct vteřin. Takový titulek by vystihoval, co se opravdu stalo. Ale chyběl by mu ten správný výchovný efekt.

Naznačil jsem, že na školách dnes mají jiné starosti než učit češtinu. Jaké? Starosti se záchody. Tedy ne že by se tam množily případy pro zásah instalatéra. Jde o vážnější věc. Hlásá to jiný titulek, ten ze včerejších Lidových novin Stát chce umožnit společné záchodky ve školách. Stát to chce? A kdo to je ten stát? Žáci? Rodiče? Veřejnost? Bylo o tom referendum? Byl schválen zákon? Ne. To jen pirátský náměstek ministra zdravotnictví zadal svým podřízeným změnit hygienické normy tak, aby holky a kluci mohli čurat a kakat společně. A někteří horlivci z řad aktivistů mezi politiky se přidali.

Existuje termín toaletní humor. Je načase, abychom zavedli i termín toaletní politika. A novinařina.