Opatrně, to je Highway to hell!

Tak nám zrušili linku 666. Píší to dnešní média. Prý by to mohlo nosit smůlu. Jestli ale ona smůlu nenosí spíš pověrčivost. Když čekáte, že něco dopadne špatně, vlastně si o to říkáte.

No, oni tu linku nezrušili zrovna nám, oni ji zrušili na Helu. To je takový tenoulinký (místy jen desítky metrů široký) přes třicet kilometrů dlouhý poloostrov na úplném severu Polska. Jen na konci se kosa rozšiřuje, aby se tam vešel stejnojmenný přístav. A že prý ten název může leckomu evokovat peklo a tři šestky ve spojitosti s tím už zavánějí satanismem.

No, kdo by se tam ale vláčel autobusem, když se tam dá z Gdańsku doplout lodí napříč zdejší velkou a mělkou zátokou. Taky jsem se tamtudy plavil, už před šedesáti lety. A neměl jsem žádné tušení (a nikdo z dospělých mi to neřekl), že jen pár desítek pod námi je ohromné pohřebiště. Že tam leží ostatky skoro deseti tisíc lidí, kteří zde své peklo asi zažívali. Z dnešního pohledu to bylo docela nedávno před mou plavbou, jen 18 let, což je ve srovnání se šedesáti skoro nic.

Válka byla tehdy na konci. Východní Prusko sovětská armáda obešla a mířila Němcům rovnou na komoru, na Berlín. Na východě se skoro nebojovalo, zbraní tam byly celé sklady. Zbraní, které nacistům zoufale chyběly právě v Berlíně. Tak se naložily na velikou loď Wilhelm Gustloff. Ale s nimi se na loď natlačilo i přes osm tisíc civilistů, úředníků, obchodníků, státních zaměstnanců. Nedali si říct, že naopak na východě se jen čeká na brzký konec války, zatímco její aktuálně zuřící epicentrum je právě kolem Berlína.

A tam někde u Helu loď trefila sovětská ponorka, jejíž posádka byla o vojenském nákladu informována. Šestkrát víc mrtvých než na Titaniku. Ale publicita tedy o trochu menší. Takže on to asi na té naší lodi o oné lodi pod námi možná ani nikdo nevěděl.

Pekelně to na samotném Helu vypadalo na začátku i na konci války. Na začátku se tam polská jednotka bránila ještě v době, kdy Němci už byli skoro u Varšavy, na konci se zase tamní německá posádka vzdala až pár dnů po kapitulaci Německa. Ale ani to mi tehdy nikdo neřekl. Stejně jako mi celé dětství nikdo neřekl, proti komu že se to hrdinně bránilo pár desítek Poláků v gdańské poště a kdo že to na ně útočil mnoho dnů všemi druhy zbraní. Že totiž těmi útočníci byli sami němečtí obyvatelé „Svobodného města Gdańsk“, kteří své „Norimberské zákony“ vydali sami od sebe ještě před Německem a Hitlerův antisemitismus a antislovanismus se jim zdál ještě moc měkký.

Ale jako já jsem se plavil nad tisíci zetlelých kostlivců, tak i my všichni šlapeme po pohřebišti minulých křivd, utrpení, bojů, hrdinství i zrad, neštěstí, poroby, zášti a zloby. Chtělo by to našlapovat opatrněji. Zlí duchové nepřijedou autobusem 666, ti jsou v každém z nás a čekají na naše selhání. Na naši slepotu, pěnu u úst, bouchání pěstí do stolu a ochotu nechat se pohltit fascinujícím zvukem válečných bubnů.