Kultura není šoubyznys! Chceme vaše prachy!

Teď už nevím, jestli demonstranti brojící proti grantové politice pražské radnice skandovali to první, nebo spíš to druhé heslo. Ale vyjde to nastejno.

Jistěže kultura není šoubyznys. Podívejme se na definice obého. Šoubyznysem se nazývá taková činnost umělce, při které tvůrce nabízí výsledky své invence a práce ostatním lidem. Ti buď nabídku dobrovolně přijmou a za umělcovu tvorbu zaplatí, nebo dají přednost něčemu jinému. Umělec si pak může dovolit pět piv, zaplatit nájem za dvoupokojový byt, koupit si novou fabii, přehrávač MP3 a nejnovější vydání na křídě tištěného časopisu Umělecké rozhledy, a nebo jen dvě piva, nájem v garsonce, ojetou kraksnu, starý kazeťák a Aha. S tím se buď smíří, nebo se pokusí lépe oslovit potenciální zájemce, nebo jde dělat něco jiného za větší peníze.

Kultura je cosi úplně jiného.Umělec nenabízí, umělec tvoří. A bydlí a pije a čte a jezdí autem. A to něco stojí. Kdo to zaplatí? Poplatník. A z poplatníka to vymáčkne berní úřad, ten to poskytne veřejným rozdávačům veřejných peněz a ti posoudí, že poplatníkovy prachy si zaslouží ten a ten, protože dělá kulturu a ne nějaký šoubyznys. Takže: za šoubyznys platí lidé dobrovolně, za kulturu povinně, i když ji nekonzumují. A platit musí, jinak půjdou do basy.

Čí že jsou tyhle definice? Přece právě oněch demonstrantů. Oni přišli s tímto rozlišením. Na něco lidé dají peníze jen tak sami od sebe podle své svobodné volby, a to je šoubyznys. Nám, demonstrujícím umělcům, peníze v dostatečné míře dobrovolně dát nechtějí a my, umělci, přece potřebujeme víc. Tedy ne my, to kultura to potřebuje. A tak si došlápneme na veřejné rozdávače veřejných peněz, ať nám koukají poplatníkovy peníze navalit, nebo o nich řekneme, že jsou nekulturní.

Vždycky mě ohromí nafoukanci, kteří jsou přesvědčeni, že na cizí peníze mají nárok. Oni totiž prý musí vědět, že poskytují opravdové hodnoty. Takové, jaké trouba poplatník neumí ocenit sám, a proto se mu peníze musí násilím vzít. A brát nebudou oni, to ne. Tuhle špinavou práci má podle nich udělat ten, koho si trouba poplatník zvolil. A že ten někdo (třeba pražská radnice) říká, že poslouchat musí všechny své voliče a poplatníky? To je jen projev nekulturnosti.

Poplatník je buran, toho poslouchat nelze.  Poslouchat se musí přece ty, jejichž potřeby se nazývají kulturou. Oni sami je tak nazývají. A neptejte se, jak se kultura pozná. Přece tak, že dostane veřejné peníze. Vaše peníze.