Kolik Zeměkoulí se vejde na Zeměkouli

Dnes je to 145 let, co se narodil nejvýznamnější matematik a teoretický fyzik naší éry, Albert Einstein. Jeho práce vedla ke změně chápání makrosvěta i mikrosvěta a pojetí základních kategorií, jako je hmota, energie a prostor.

Což o to, šikovný on byl už v mládí. Ale nesmrtelným se stal až po svém pobytu v Praze v roce 1911. Zde přednášel v budovách dnešní Matematicko-fyzikální fakulty v ulici Ke Karlovu na Novém Městě. Chodím tamtudy každý čtvrtek (tedy i dnes půjdu) do hospody, kterou navštěvuji už 45 let, tedy od doby, kdy Einsteinovi bylo pouhých sto.

Cestou vždy míjím odbočku doleva, ulici Na bojišti, kde stále funguje restaurace U Kalicha. Z vyprávění kumpánie kolem Jaroslava Haška a Zdeňka Matěje Kuděje víme, že zrovna tohle byla už před První světovou válkou jedna z jejich domovských hospod. Scházeli se tam různí další exoti. A párkrát tam přišel takový roztržitý rozcuchaný mladý muž, který si pořád kreslil do notýsku nějaké cifry a diagramy.

Jednou si k němu přisedl místní ochmelka a rozcuchanci vážně vykládal, že uvnitř Zeměkoule je ještě jedna, ale ta je větší než ta, kterou známe. Albert zpozorněl, dělal si poznámky ... a výsledek znáte. Obecná teorie relativity. Historka dokazuje že v pivu je nejen pravda, ale i moudrost.

Jenže ono to má pokračování. Nejenže je uvnitř Zeměkoule ještě jedna větší, on je i povrch Zeměkoule větší, než je. Když si sečtěte rozlohu všech států a dalších území, dostanete plochu souše, to dá rozum. Ale když si sečtete rozlohu území, které si mnohé státy buď přímo nárokují, nebo přinejmenším nostalgicky vzpomínají na to, co vše jim v jistých dobách patřilo, musel by být zemský povrch dvojnásobný, než je.

Tento rozpor má dvě řešení. Řešení onoho ochmelky, který tehdy inspiroval Einsteina. Zemský povrch je zkrátka větší, než je. Nevím, čemu na tom nerozumíte. Nebo jsou všechny tyto nároky a sentimenty současně nerealizovatelné. Mnohé mocnosti (však víte, o kterých mluvím) se ale chovají spíše podle receptu onoho ochmelky. A musí umřít hodně lidí a být zničeny četné hodnoty, než jim aspoň na nějaký čas dojde, že Zeměkoule není nafukovací. Nafoukanci spíše řídí některé ambiciózní státy.

Jestli by nakonec nebylo lepší smířit se s naší Zeměkoulí takovou, jaká je. A trochu ve svých snech, plánech, představách, ambicích a nárocích ubrat.

Ono je dnes ještě jedno výročí. Výročí konce Československa. To přestalo existovat vyhlášením Slovenského štátu, což se událo přesně na den před 85 lety. No, nebyl to úplně povedený pokus Slovenska o samostatnost. Ale napodruhé už jim to později vyšlo.

Neprosazujme žádné „nadstandardní“ vztahy se Slovenskem. Z toho obratu čouhá jako sláma z bot český paternalismus a poručníkování. Mějme se Slovenskem vztahy standardní, korektní, sousedské. Respektujme jejich volbu a jejich zájmy. Jsou už dospělí. A sentimentu po dobách, kdy se z Prahy vládlo až na Podkarpatskou Rus, se raději vzdejme. Jinak fakt budeme potřebovat tu Zeměkouli nafouknout. A to se nepovedlo ani Einsteinovi.