Cokolismus a zelený advent

Je advent. Pro někoho vrchol nákupní horečky, pro někoho festival bukolického kýče, pro někoho chvíle, kde se navzájem potřebujeme tak nějak víc a blíž. Zdražení tepla neřešíme, řešit je nutné teplo leda planetární.

O adventu oprašujeme svou víru. Nevěřící člověk neexistuje. Věří každý. Věřit a předpokládat, to není totéž. Předpokládat je vlastností racia, věřit je vlastností ducha. Občas se obé chybně zaměňuje. Pokud víra některého člověka není opřena o věrouku, církev a duchovní strukturu, vzniká prázdná nika.

A tato nika bývá okamžitě zaplněna. Bývá zaplněna náhražkou (někdo by řekl naivní obdobou) na způsob víry v cokoli. Vírou takového člověka je tedy cokolismus. Cokolismus jako surogát víry. S tímhle termínem přišel někdy koncem 90. let jeden holandský vědec (a svého času snad i politik). A nemyslel to jako pochvalu. Cokolismus je výsledkem nouze, výsledkem poptávky po jakési alternativě víry.

Fanatismus mladé komunistické studentské generace z 50. let nelze vysvětlit racionálním zhodnocením společenských faktorů a z toho plynoucího přesvědčení, kudy vede správná cesta k lepšímu životu. Argumenty bojůvky vyhazující své profesory nikdy nezajímaly, protože tito tehdejší fanatici měli svůj cokolismus, svou rudou víru.

Dnes se zelené bojůvky na školách také nezajímají o data, údaje, informace, argumenty, čísla, důkazy. Vede je cokolismus, v tomto případě v podobě klimatického hysterického blouznění. Poznáte to z jakékoli „debaty“ s některým z postižených touho zaslepenou náhražkou víry. Bývají užaslí, že se někdo chce bavit o samých východiscích podnebíčkářské pseudonáboženské ideologie. Ty jsou prý přece dávno mimo diskusi, nyní diskutujeme jen o způsobech, jak nakrmit zeleného boha dalšími a dalšími lidskými oběťmi.

Údajně gramotní studenti UMPRUM vyvěsili z okna transparent, kde stojí, že „udržitelnost si za prachy nekoupíš“. Oni, kteří v životě nic nevydělali, oni, jejichž individuální spotřeba statků odpovídá africké vesnici, pohrdají výsledky práce těch, kteří postavili svět kolem nich a udržují ho v chodu. Ale to není udržování udržitelnosti, jakou si klimahysterici představují. Oni si ji představují asi tak, že neandrtálci měli lépe šetřit pazourkem a žili by dodnes.

Úplně přesně nevíme, co se to tedy má udržovat. Ctnosti, které se osvědčily? Tradice? Holubi? To bude ono! Holubi! Před pár dny v Japonsku zatkli a ze zabití obvinili řidiče, který holuba přejel, a zabránil tak udržitelnosti holubího života. Nebo co je nutno podle podnebíčkářů udržet? Prosperitu? Jak? Chudnutím? Stav veřejného zdraví všeobecným blbnutím?

Kvůli udržitelnosti je údajně třeba nemít děti. Kdo ale pak bude udržovat nás vesmír? Překážkou v udržitelnosti jsou prý taky přemnožení důchodci. Pořád přibývají (zejména tento týden) a málo umírají (pokud nepřijde v zájmu udržitelnosti nějaká ta epidemie chřipky).

Rádi o své západní civilizaci říkáme, že je postavena na antických a křesťanských základech. Jsou tyto základy udržitelné v horizontu příštích delegací? Odolají cokolismu, toho času jedovatě zelené barvy? O tom by mohl být letošní advent.