Centra českých měst: oživením až k úplnému umrtvení

V sobotu ve dvě odpoledne jsem se procházel centrem Rokycan. Jarní sluníčko hřálo jedna radost. Umím si představit, jak před sto lety tohle místo žilo. Lidé tu korzovali, potkávali se, zdravili, povídali si, obchodovali. A dnes? Na celém velkém historickém náměstí jsem viděl DVA lidi! Byl to vietnamský manželský pár.

Kde ty lidi jsou, říká si člověk v historických centrech mnoha měst. Koukají doma na televizi, ryjou zahrádku nebo nakupují a kauflandech? Asi ano. Změnu životního stylu zastavit nejde. Ale jsou to vše jen změny logické, odpovídající vývoji společnosti? Obávám se, že ne. Některé si děláme uměle sami.

K umrtvování měst totiž radnice mnohde přispívají. Vytlačují stánkaře, blokují prodej obecního majetku, napalují šílené nájmy za předzahrádky, komplikují dopravu, znemožňují parkování. Výsledkem je, že se městem prohání leda mastný papír ve větru. A ještě to leckde vydávají za pokrok.

Třeba v takových Strakonicích zrekonstruovali za velké miliony skoro celé náměstí. A drasticky omezili automobilový provoz. Původně se tam počítalo s parkováním, ale na volná místa nechali položit vkusné betonové květníky, aby auta neměla šanci. A výsledek? Obchody a služby chcípají a život se přestěhoval k nákupním centrům.

A nejvtipnější je tam vystavená cedule, že šlo o projekt „revitalizace“. Copak revitalizace znamená něco jiného než oživení? Oživení je od slova život, ne? Leckde si už zvykáme na novořeč, kdy nám starosta s vážnou tváří vypráví, co peněz bude investováno do zklidnění a revitalizace centra. Tak revitalizace, nebo zklidnění? To je přece pravý opak! A ono nám to začalo splývat.

Spojí se pár kverulantů, kteří rádi užívají komfortu života ve městě ale zároveň chtějí klid jak na samotě u lesa. Dostanou zastupitele pod tlak a ti zbaběle podpoří projekt oživení cestou umrtvení. Vadí někomu v Sušici, že náměstí je jedno parkoviště? Sjíždějí se tam lidé z okolních vesnic i turisti a krámky jen kvetou. Ale určitě i tam dorazí „revitalizace“. Pokrok nezastavíte.

Pokud dnes chcete získat povolení nebo snad i dotaci na nějakou činnost ve městě, musíte před název svého projektu dát jednu z kouzelných předpon „euro“, „agro“, „bio“ nebo „eko“. Aby se na náměstích, která přece vznikla jako tržiště, dalo něco koupit a mělo smysl tam vůbec jít, musíte vymyslet něco jako farmářský trh s biopotravinami. A do projektu napsat, že cílem není obyčejný byznys, ale naplňování ušlechtilých euroidejí kulturní a ekologické diverzity nebo tak nějak. Jistě někde existuje slovník těch moderních patvarů, které jsou klíčem k úspěchu. Tam, kde to neudělají, čeká je oživení až k umrtvení.

To se ulice či náměstí rozkopou a za velké miliony se tam dá speciální dlažba a ozdobné kamenné sloupky a zabudované lavičky nejmodernějšího designu, na kterých se nedá sedět. Nebo zásadní komunikační tahy – v Praze třeba Zborovská či Vršovická - se také rozryjí, sebere se jeden pruh ulice, aby mohly vzniknout cyklostezky, po kterých nikdy nejel cyklista, a různé lagunky a zátočiny, kvůli kterým nejen není možné parkovat, ale ulice se nedá uklízet a čistit od sněhu. A co kšeftů někdo asi získal!

Někde, třeba zrovna na té Vršovické, jsou tyhle blbosti ozdobeny žlutými betonovými zátarasy u přechodů, díky kterým to tam vypadá jak síť kulometných hnízd během války. A když si dovolíte ty barikády zpochybnit, ukřičí vás, že si asi přejete, aby naše dítka byla drcena pod koly zlých kamionů.

Řidiče budou brzy v našich městech stejně rovnou střílet, už za to, že se dotkli volantu. Však už jsme na půl cesty. Auto jako symbol zla, všude se předhánějí o nejlepší projekt na zmaření dopravy. Copak ta auta jezdí sama? Nesedí v nich náhodou někdo, kdo se někam potřebuje dostat? A tak kromě umrtvování je výsledkem spálení dvojnásobného množství paliva v zácpách, na objízdných trasách a při hledání parkování.

Posledních pár tisíc let člověk usilovně pracuje, aby se mu žilo lépe. Teď to vypadá, že začal pracovat na tom, aby si život co nejvíce zkomplikoval. A tak se i nadále budeme oživovat až k totálnímu umrtvení.