O informačních technologiích, jejich užitečnosti i významu zdravého rozumu. Žijeme v době, kdy počítače a jiné přístroje informační technologie do všeho zasahují, narážíme na ně na každém kroku. Zařízení IT řídí letadla, provádějí oční operace, laboratorní vyšetření, umožňují vstup do virtuální reality atd. atd. - přímo zázraky. A těch počítačových her, zdá se jakoby počítače byly vymyšleny a zdokonalovány především pro ně! Těch peněz a té slávy!
Všude počítače atd., avšak - vlaky se na jednokolejkách srážejí, v lékařských zařízeních často čekáme hodiny a hodiny, úřady rozhodují bez ladu a skladu, informační systém na dálnicích selhává, banky i celé finanční systémy krachují, zboží se převáží z kraje do kraje, ze země do země, z kontinentu na kontinent bez ohledu na vedlejší účinky atd.atd. Epocha informační technologie nejen umožňuje plnění fantastických úkolů na špičkové úrovni, avšak ve všedním životě mnohdy plní úlohu Potěmkinovských vesnic, zastírá nedostatek vzdělání nebo dokonce i ztrátu „zdravého selského rozumu“. - Jen tak mimochodem, proč asi sedláci měli rozum jak se patří? Oni totiž věděli, že nic není zadarmo, že chod věcí má své zákonitosti, které nelze oklamat, některé věci lze předvídat, jiné jsou nepředvídatelné. Nebyli v zajetí virtuálního světa. Věděli také, že když se svět kolem nich bude hroutit, oni že mají naději přežít - jejich půda a práce je uživí. Proto také měli sebevědomí a proto také si půdy vážili a ji chránili. Také proto je komunistický režim zničil, vykořenil. Kolik dnes máme sedláků, pravých sedláků srostlých s půdou a pěstujících plodiny?! Máme farmáře, kteří plodiny vyrábějí. Půda je pro ně výrobním prostředkem rentabilním jen při výhodném odbytu výrobků, jinak ji v zájmu zisku spíše obětují zástavbě.
Lidé jsou v zajetí virtuální nebo polo-virtuální reality, slepě věří ve spolehlivost potravinových hyper-super řetězců. Jakoby vůbec nebyli závislí na zemědělcích a jejich půdě. U bezzemků je to pochopitelné, vlastně nic jiného jim nezbývá, avšak lidé vlastnící půdu by si měli uvědomovat cenu půdy a nesmyslně ji nerozprodávat. Může se stát, že na území, které kdysi patřilo jejich předkům, stanou jednou jejich potomci jako cizinci a budou se ptát „kde domov můj?“. Nebyl by to v historii první případ.
