Ministry ani vládu nepodrážejte

Dopřejte nějaký čas ministrům a vládě, která se snaží napravovat chyby ve státě. Konečně, po letech přehazování horkých brambor, trapných hádek v parlamentě, nerozhodnosti nebo přemrštěné rozhodnosti, kdy se nahromadily další rozpory. Nemají to jednoduché. Než se ukáže jejich způsobilost uspět, potřebují naši důvěru nebo alespoň, aby jim nikdo nepodrážel nohy. Co se vršilo po desetiletí, nespraví se za několik měsíců!

Rozporů a přehmatů se v novém českém státě nahromadilo vrchovatě. (Zde je namístě připomenout, oč silnější byla v přibližně stejném věku stará Československá republika v době, kdy odolávala hrubým mezinárodním tlakům se strany expandujícího Německa a západních mocností – silnější co do struktury státu i co odhodlání občanů přinést oběť pro svoji vlast!). Zkusme se na nesrovnalosti a rozpory rozpomenout. 
A. ideové tápání
- Naše sametová revoluce byla sice sametová, avšak nikoli revoluce. Jeví se to spíše, jako organizovaný přesun prosperujících eminencí v rudém oblečení z neudržitelných pozic politických do lukrativních pozic hospodářských.
- „Nejsme jako oni“ a „láska a pravda zvítězí“ byly slogany, které ovládly společenskou atmosféru a které zbrzdily spravedlivé odsouzení zločinů minulosti a jejich nápravu – ostudné zanedbání. 
- Pomýlení vyvolávané formulací lidských práv: nešťastná formulace a výklad lidských práv bez odpovídajících povinností staví stát do role univerzálního pečovatele o občana od kolébky až do konce života, při čemž občan nesmí být nucen, aby pracoval, byť to bylo pro zajištění existence jeho i jeho rodiny ( viz též http://izbicky.blog.idnes.cz/c/99149/Lidska-prava-jedince-a-spolecnost.html). Převrácená diskriminace dospěla také k znevýhodnění domácích podnikatelů a rozkvětu často pochybného podnikání cizinců či přistěhovalců.
- Etika a morálka, vážně narušená socialistickou převýchovou obyvatelstva s původní tradicí křesťanské kultury směrem k ateizmu a materializmu, byla a je zanedbávána a dále poklesla k málo ohleduplné honbě za penězi. To nepodporuje harmonické soužití občanů. Přístup politické elity vyjádřil nešťastný postoj někdejšího předsedy poslanecké sněmovny. V jednom televizním interview na poznámku redaktora, že by poslanci měli být pro občany morálním vzorem, se proti takovému postoji energicky ohradil. Prý, jak by k tomu poslanci přišli, kdyby se měli omezovat více než běžný občan, byla by to diskriminace. - Takové vzory-nevzory obecnou morálku nemohly zlepšit. Zaseto v období normalizace, tenkrát přihnojeno, dnes sklízíme!
- Ve vedení státu se ocitly osobnosti, které se odvážně a významně zasloužily na pádu totalitního režimu, avšak svým založením se zabývaly formálními a filozofickými úvahami na úkor realistického organizování státu a hospodářského života. Meditace převážily nad praktickými opatřeními.
-  Ve státní “filozofii“ zápasí velikášství a nadutost (např. „Evropě to osladíme“, charakteristika Bulharska tureckým záchodem) se sebepodceňováním až okázalým sebemrskačstvím („jak jsme my, Češi, Němcům bezdůvodně ublížili!“ - bez přihlédnutí k Mnichovu a k hrozným válečným událostem, jimiž byla zvláště koncem dlouho trvající války doba rozjitřena), furiantstvím se sklonem k podlézavosti vůči EU a státům bohatým a mocným. Velikášství se teď projevuje i vysíláním naší armády na zahraniční intervence, zatímco nemáme dořešeny vlastní problémy a státní kasa je prázdná. Velmoci nepropadají sentimentalitě. Víme, že výstroj a výzbroj našich vojáků v zahraničí bojujících proti Velkoněmecké říši i za svobodu britskou a svobodu ostatních spojenců musela být hrazena zlatem z pokladu našeho státu (http://www.miroslavantl.cz/index.php/aktuality/405-kam-zmizel-zlaty-poklad-republiky) Mnichovem zrazeného a velmocemi obětovaného v jejich zájmu.
- Byl sice ustanoven Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (č. 198/1993 Sb.) odsuzující bývalý komunistický režim v Československu, avšak komunistická strana na rozdíl od jiných extrémistických organizací přetrvává a hlásí se ke své ideologii v plném rozsahu a v poslední době se až přímo provokativně hlásí ke své po několik desetiletí trvající zločinné nadvlády. Ostatní politické strany se k ní chovají rozporuplně, což spolupráci na politické scéně neprospívá. Otázka rozpuštění KSČM není jednoduchá. Jde snad o jedinou stranu s propracovanou ideologií, pevnou organizační strukturou a stranickou disciplinou. Problémem není samotný materialistický přístup (není snad dnešní nekomunistický svět také materialistický?). Kamenem úrazu je cíl – revoluce a na ni navazující vláda proletariátu. Je ovšem na politických stranách, aby se jejich zvolení představitelé na svých postech neopevňovali, voliče nadále respektovali a případně včas dobrovolně odstoupili bez čekání na revoluční výbuch. Možnost odvolat poslance je nezbytná. Teprve potom bude komunistický požadavek revoluce bezpředmětný.
- Pod vlivem 40 let komunistické převýchovy a teď pod vlivem módního světáctví se více potírá, než povzbuzuje národní cítění a tak dochází k odcizování mezi občanem a státem (zatím co si jiné stát EU své zájmy a zvyklosti důsledně obhajují). Tento trend je u nás silný a ve svazku Evropské unie oslabuje náš stát. Idea národního společenství stmeleného vlastenectvím byla nahrazena myšlenkou jakési občanské společnosti, pro kterou pravděpodobně jako vzor měla sloužit americká populace USA. Pokud, pak by to byl ubohý vzor reprezentovaný v nudných televizních filmech, přesycených sexem, „soutěživostí“ - kariérismem, honbou za ziskem, zločinem i sladkobolným soucítěním s „ubohými pachateli“. Bohužel je v nich zřejmě společenská atmosféra zachycena věrohodně, jinak by proti jejich uvádění zastupitelské orgány měly vystoupit jako proti pomlouvačné kampani poškozující pověst USA.
B. Informovanost a vzdělání obyvatel
- I dnes trpíme nedostatkem otevřenosti, nepohodlné otázky se často zatlačují do pozadí a maskují otázkami podružnými. Je vůbec běžné neúspěch prohlásit za úspěch, mlžit a věřit, že nikdo nic nepozná.
- Některé ekonomické informace jsou zveřejňovány málo vypovídající formou. Tak např. údaj o průměrném platu je ovlivněn extrémně vysokými příjmy osob vysoce postavených. O o tom jaké příjmy má běžný občan, informuje daleko lépe tzv. medián (výše platu nejčastěji se vyskytujícího). Žádoucí je státní rozpočet prezentovaný ve formě tzv. sešitu (počítačový program s výpočetními tabulkami s číselnými údaji navzájem provázanými). Jestliže by na položky státního rozpočtu obdobně navazoval i rozpočet každé obce, pak by veřejné kontrole neměla uniknout ani koruna!
Vzhledem k možnostem internetu měly by obce na svých stránkách uveřejňovat (video)záznamy ze zasedání radnice v plném znění, takže by i na této úrovni byla možná veřejná kontrola.
O tom, jaké nedostatky náš vzdělávací systém má, je známo. Je třeba však zdůraznit, že cílem není produkovat „bílé límečky“ s notebookem pod paží vybavené vysvědčením nebo diplomem často pochybné úrovně. Je zapotřebí solidních, poctivých, spolehlivých lidí na všech úrovních, od úklidu ulic až po vládu či akademii věd. Stát by měl být soběstačný a nespoléhat na „dovoz“  
C. organizační tápání
Je věnováno příliš pozornosti reprezentaci, jakoby právě na ní závisel vstup našeho zuboženého státu do společenství svobodných národů. Teatrálnost je zbytečná a stojí spoustu peněz, působivější je samozřejmá důstojnost.
V záchvatu nadšeného budování kapitalizmu byly narušeny až zrušeny staré státní organizační či hospodářské struktury univerzálního charakteru, které mohly stejně dobře dále sloužit kapitalistickému jako socialistickému režimu. Také reorganizace uspořádání krajů a zrušení okresů zbytečně odváděla pozornost od důležitějších záležitostí a znamenala ztráty finanční i časové. Osamostatnění orgánů samosprávy citelně ztížilo vliv vlády na řízení. Obecně není dodržována plná odpovědnost za pravomocné rozhodování.
Bohužel nebyl obnoven institut usměrňující udělovávání občanského práva cizincům – institut domovského práva z dob 1. republiky a po r.1948 zrušený. Obec udělující domovské právo se za uchazeče zaručovala s tím, že v krajním případě se o něj existenčně postará. Předtím si žadatele řádně prověřila. Oč méně mohlo být občanství udělených podvodně nebo za úplatek, oč jednodušší mohla být otázka bezdomovců!
C.Přecenění úlohy zahraničního kapitálu na úkor kapitálu domácího a hlavně drobného podnikání
- od počátku byly zahraničnímu kapitálu poskytovány zvláštní výhody, které z konkurence vyřadily málo zkušené podniky domácí koneckonců odsouzené k likvidaci. Drobné podniky nebyly dostatečně podpořeny a lidé z nich se stali zaměstnanci podniků větších. Ani živořící soukromé zemědělství, tak důležité, nebylo povzbuzeno, naopak dovoz dotovaných potravin ze zahraničí do supermarketů rentabilitu jejich provozu ještě zhoršil. To spolu se špatně vyjednanými podmínkami s EU naše zemědělství kriticky oslabilo.
Kromě toho to vedlo k nutnosti budování dálnic pro dovážející kamiony, zhoršení odbytu zemědělských plodin, nerentabilitě zemědělské produkce, nedocenění tržní hodnoty zemědělské půdy, jejímu neuváženému prodávání a zastavování často přechodnými nebo málo hodnotnými stavbami, jejichž odstranění a rekultivace bude jednou problémem. Likvidace zemědělců zvyšuje armádu nezaměstnaných. Navíc, země ztrácí potravinovou soběstačnost , což v době eventuálních katastrof (nenamlouvejme si, že je to v době současné civilizace nemožné) je neméně závažné. Mimo to, v dobách rozptýlené sítě drobných obchodů bylo možné nakupovat v ulici nebo za rohem, dnes musíme (většinou autem!) do supermarketu někde na okraji města – domácnost kupuje a provozuje auto, utrácí za benzin, zamořuje ovzduší a s druhé strany bývalý obchodník se stává zaměstnancem, ztrácí iniciativu k podnikání, případně jako nezaměstnaný bere podporu.
D. Přecenění úlohy kapitalistické formy podnikání a oslabení organizátorské úlohy státu
- Množství státních podniků bylo pod záminkou vyšší účinnosti kapitalistického řízení přeměněno v akciové společnosti se státní účastí. Je otázkou, co bylo příčinou takové motivace – urychlení nástupu kapitalizmu, momentální ulehčení práce řídících orgánů státu, získání peněz pro stát či navození příležitosti ke spekulacím a osobnímu obohacení, získání dobře placených míst v dozorčích radách a pod. pro přestárlé či nepohodlné stranické činitele … ? V každém případě vliv státu se na takové podniky oslabil a jejich koordinace se stala těžkopádnější, závislá na kvalitě zástupců státu v řídících orgánech společnosti. Navíc institut akciové společnosti vždy vnáší do hospodářské života prvek bezohledné živelnosti honby za penězi. Na maximálním zisku mají zájem akcionáři i řídící orgány, odpovědnost za činnost společnosti nesou jakoby všichni, tj. nikdo. Vedení se dovolává vůle a zájmu akcionářů, akcionáři se nemusejí či nemohou zajímat, jak dalece jsou funkcionáři odpovědni vůči morálce, zákonům, zájmům státu atd. Z akciové společnosti se stává autonomní dravý element zvenčí jen těžko ovlivňovaný obecnými zákony a předpisy, daleko nebezpečnější než podnik konkretního majitele který nese osobně právní i morální odpovědnost za veškerá rozhodnutí. K tomu přistupuje i to, že finanční nároky majitele a jeho rodiny mohou být uspokojeny dříve než se finančně saturuje armáda funkcionářů s rodinami a přítelíčky na akciovou společnost navěšenými. Kromě toho, zájmy akciové společnosti se státní účastí jsou často předmětem intervence státních orgánů (viz např. nedávné vyjednávání předsedy vlády ve Francii za ČEZ), což je zvýhodňuje a narušuje zdravou soutěž s podniky běžnými.
- Ruku v ruce s tím docházelo postupně k určité „demontáži“ materiální základny státních struktur, které dosud přežily německou okupaci, komunistické reorganizace i období okupace sovětské. Úkoly klíčové pro zdárný chod státu, jako energetika, transport, železnice, letecká doprava, přenos informací, rozhlas, televize aj. byly přeneseny na různé často až podivné společnosti, které mají nahradit České státní dráhy, Českou poštu s Poštovní spořitelnou a se službou telefonní a telegrafní, státní rozhlas, televizi, jejichž motorem je dnes v podstatě honba za maximálním ziskem. - Náhradní společnosti suplující funkce státních orgánů zřizované nebo najímané státem jsou poměrně časté. Viděno v křivém zrcadle :Tak časté, že by se při dalším rozvoji tohoto způsobu v extrémním případě dalo čekat, že v zájmu pohodlí svého i podřízených některý ministr zadá ministerskou agendu vybrané soukromé agentuře, která vše ochotně za státem placenou odměnu vše zařídí. Výhodou by třeba také mohlo být, že v případě nějaké chyby by odpovědnost byla na agentuře, i odškodné by bylo možno soudně vymáhat. 
Závěrem: 
Nepodrážejme ministry ani vládu, když usilují o nápravu záležitostí desetiletí zanedbávaných. Vezměte v úvahu složitost jejich úkolu, více či méně skryté potíže i nepřátele z řad nadstranicky působících strýců a kmotrů využívající všech možných nástrojů k udržení pozic. Možná dochází ke kritickému zvratu.