Prodejní výstava svatých obrázků Juliany Jirousové v Gernatově domě

O jedné výstávě svatých obrázků, které si domů můžete odvést v této nelehké době, jako domovní znamení pro duchovní podporu a klid své duše.

Okolo Panny Marie

v závějích bílé hostie.

Je to tak správné, jak to je.

(Ivan Martin Jirous)

Počátkem roku 2020 proběhla v malé výstavní síni Suchardova domu v Městském muzeu v Nové Pace výstava svatých obrázků Juliany Jirousové. Připomněli jsme tehdy i její příběh a byly zde vystaveny i obrazy jejího otce akademického malíře Otto Stritzka a její matky Marie Florianové (Strizkové), která byla jedním z dvanácti dětí Josefa Floriana, který ve Staré Říši vydával filosofickou a teologickou literaturu, ale i beletrii ve svém rodinném nakladatelství Dobré dílo.

Sem zajížděl například i dřevorytec a spisovatel Josef Váchal, který dožil svůj příběh „ve svých Studňanech“ (Studeňanech u Jičína), jak říkával, ale i výtvarník a básník Bohuslav Reynek a malíř, grafik a spisovatel Josef Čapek, ale i básník a kněz Jakub Deml... a další...

Juliana z této Staré Říše pochází, nyní žije u své dcery v Kostelním Vydří, v místě, které je spjato s jejím manželem básníkem, kunsthistorikem a vůdčím duchem českého undergroundu Ivanem Martinem Jirousem.

Pro velký úspěch tehdejšího „setkání s ní“ v Suchardově domě, jsme se rozhodli letos zařadit prodejní výstavu jejích svatých obrázků do naší Muzejní kavárny – Gernatova domu.

Takže, kdo neměl tehdy štěstí a „jeho obrázek“ se prodal, může zavítat do naší kavárny, kde se seznámí nejen s jejím příběhem, ale především zde najde Julianiny svaté obrázky a možná i ten svůj.

Ty jsou většinou kresleny pastelkami na papíře, některé kombinovanou technikou s akvarelem a díky dnešním vymoženostem jsou převáděny na smalt jako domovní znamení.

Takže neváhejte, přijďte se podívat a třeba vás nějaký svou barevností a svým „ duchovním poselstvím z jiného světa“ pohladí na duši a vy si jej odnesete domů.

Je z nich cítit „ono nejskromnější umění, umění od srdce“, jak o něm kdysi psal Josef Čapek. Mnohdy jako by její ruka byla vedena jako odraz „probíhajícího příběhu“ a možná je i vytváření obrázku jistou modlitbou...

„Každej den se modlím k Panně Marii, aby tě chránila od všeho zlého. Mám takovou dlouhou a úpěnlivou modlitbu ze třináctého století, vydal ji kdysi Karel Schulz. K té modlitbě se váže příslib, že když se ji někdo bude modlit čtyřicet dní, bude vyslyšen. Hlavní prosbu si tam člověk může dosadit, je tam na ni vynechaný místo. Miláčku, tak to snad dobře dopadne, modlím se to už od Zelenýho čtvrtka, to už je víc než čtyřicet dní, a budu pokračovat pořád dál, až do výstupu. Tu prosbu mám pořád stejnou, neodvážila jsem se prosit o něco příliš konkrétního a to jsem asi dobře udělala.“

(12.5. 1978, Ahoj můj miláčku, Juliana Jirousová – Ivan Martin Jirous, vzájemná korespondence z let 1977 – 1989,Torst 2015)

Domnívám se, že takový obrázek, jeho poselství, které je v něm skryto, může být v jisté době i duchovní posilou. A tu potřebujeme dnes všichni. Zajděte tedy k nám do muzejní kavárny podívat se na „obrázky“, třeba je tam pro vás schováno i nějaké „sdělení“. Nakonec Muzejní kavárna - Gernatův dům se nachází v Nové Pace pod klášterním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, který je součástí bývalého paulánského kláštera a život Juliany je „tichým rozhovorem“ právě s ní.