BÁSNÍK TICHA, KLUK Z RADOTÍNA...
Pátého března 2024 v dopoledních hodinách v Thomayerově nemocnici v Praze zemřel „básník ticha, kluk z Radotína“ Pavel Zajíček. Byl básníkem, muzikantem, výtvarníkem a dá se říct i hercem. Rád zajížděl k nám na Novopacko nejen na festival Muzika Paka. Měl rád to místo, tu krajinu. Ta se pro něho stala krajinou návratů. Jako pro některé jiné... Vnímal, co v sobě nese a cítil, že ho přitahuje.
Vzpomínám si, jak jsem mu ukazoval zdejší kameny a medijní kresby. Jen mlčel a v úžasu nahlížel do jejich struktur.
Z jednoho „jeho vý-letu“ 28. 5. 2005 vzniklo druhé CD s jeho autorským čtením, které se odehrálo právě na festivalu Muzika Paka. Najdeme na něm téměř celou Pavlovu básnickou sbírku Zvuky sirén a zvonů (Nénie) (Vetus Via 2001). Tento „záznam Slova“ z Nové Paky byl pak přidán jako bonusové audio k autentickému filmovému dílu, divadelní hře Pustina.
Jestliže se něčemu učit, tak snad naslouchat tichu, samotě, mlčení, pokoře. Z toho můžeš lepit a šít krásné hábity světla i tmy! Přestaneš vidět, slyšet a cítit, až začneš vidět, slyšet, cítit to podivné nové dunění v hlavě.
Pavel Zajíček
Ta pojednává o vnitřním světě básníka, který v osamění vyhlíží smrt. Filmová divadelní inscenace Miroslava Bambuška získala v roce 2015 Cenu Divadelních novin.
Pavel se objevil na našem festivalu také v roce 2007 s Agon Orchestra, s tělesem zabývající se současnou hudbou, kdy mohutná plocha smyčců, dechů, sólových kytar... odrazí jeho Slovo.
O rok později v rámci akce Muzika Paka chodící aneb Pojďte s námi za humna je slyšet v hostinci U Myšáka v Borovnici, kam lidé doputovali.
Jak krásný je tohleto sezení /
jak krásnej je společnej duch...
z knihy Pavel Zajíček, Zápisky z podzemí (1973–1980), Torst 2000
Sraz byl tehdy v Nové Pace u morového sloupu. Šlo se přes Kozinec a Stupnou. Ve vidochovském lomu byla výtvarná akce.
Postupně nás přibývalo. U Myšáka zahrál se svou kapelou DG 307 hned po vystoupení Topolových Psích vojáků.Vzpomínám si, když dorazil, jak potkal v předsálí Filipa Topola a zeptal se ho:
„Tak co, jaký to tady je?" „Jako kdysi...holky tancujou na stolech...“
Byla to tenkrát povedená akce. Hospoda U Myšáka praskala ve švech. Odpoledne zde byl uveden divadelní kus Krobova Divadla Na tahu, které odehrálo Havlovu hru Audience. Vše to uzavřelo Neduhovo Extempore.
Naposledy se Pavel objevil na stejném místě v roce 2012, kdy uvedl svůj komponovaný pořad Podobenství, kde kromě jeho kapely jej doplnil o filmovou projekci svých snímků fotograf Bohdan Holomíček.
...pojď rozjímat do hor /
zvu tě na nekončící cestu /
noc obleče zimní hábit /
potkáme ohně zvěstující bytí /
před jasnym prorockym slovem /
se plížej jazyky křivý /
pojď vzhůru až ke světlu /
chci tě naučit cejtit...
Pavel Zajíček, ze skladby Dar stínům, 1979
Vzpomínám, když tehdy dorazila jeho kapela autem a Pavel nikde. Přijede vlakem... bylo mi řečeno. Když se objevil, řekl mi: „Víš, ta krajina... musel jsem si ji znovu načíst... vlakem to jde, autem nikoliv...“ Před hospodou se zadíval směrem na Čisteckou hůru, nemluvil, jen s úsměvem dlouho tak hleděl. A pak, jako ze zásvětí pronesl: „To je krajina...“ Spolu s ním zde kromě dalších tehdy vystoupila Iva Bittová, která si sem odskočila po koncertu v Salzburgu.
Pavel pocházel z Radotína, jeho táta byl holič, dožil se 95 let, vždy při něm stál. No, potřeboval to. Po studiích na průmyslovce započal studia na ČVUT, která v době normalizace nedokončil. Založil spolu s Mejlou Hlavsou skupinu DG 307, inspirací jim tehdy byl Knížákův Aktual. Poprvé s ní vystoupil v obci Klukovice v říjnu roku 1973 spolu s The Plastic People of the Universe. Název jeho kapely připomíná přechodné situační psychické poruchy, které tehdy umožňovaly mladým mužům nevzít do ruky zbraň.
V roce 1976 pracoval jako lesní dělník v severočeských Mařenicích, byl zadržen a poté odsouzen spolu s básníkem, publicistou, vůdčím duchem českého undergroundu Ivanem Martinem Jirousem, evangelickým duchovním, písničkářem Sváťou Karáskem a hudebníkem Vratislavem Brabencem ve známém procesu týkajícím se dlouhovlasé mládeže. Pavel to přijal se stoickým klidem a po propuštění z vězení podepsal Chartu 77.
ať chcípnou všichni mudrcové /
voslavený budou blbci /
jen ať se slastně kroutěj/
vševědoucí volové /
víc uviděj slepí krtci
Pavel Zajíček, ze skladby Operace přírody
Uchýlil se na chalupu k přátelům na Liberecko. Věnoval se nadále umění, živil se jako pracovník výrobního družstva META. Počátkem osmdesátých let jsem poprvé u kamaráda na bytě uslyšel na tehdy páskovém magnetofonu jeho DG 307:
svatý Pavel /
celej život stíhán /
svatý Štěpán /
ukamenován /
Jan Křtitel /
sťat /
Ježíš /
ukřižován
Seká tobě /
někdo do hlavy /
seš snad hříčkou /
popravy /
máš nedostatek /
potravy /
vobavy vo svý /
zdraví /
bořej se ti/
kostí základy /
připravujou proti tobě /
úklady /
mlátí tě někdo /
šutrem do brady? – čeho se tedy bojíš?
Pavel Zajíček, ze skladby Sv., 1973
Bylo to tehdy pro mne jak blesk z čistého nebe. V době zatuchlých myšlenek, slov, které ti vždy podsouvá establishment, ať již v jakékoliv době. Tu více, tu méně, ale vždy rafinovaně. Aby tě zařadil a vysál tvou energii..., a tím i duši. Ta opravdovost jeho výpovědi vždy v dobách zmaru posiluje. To dokáže jen básník.
Pavel odešel v roce 1980 s rodinou do emigrace, do Švédska, kde se živil jako masér a poté do New Yorku, kde našel obživu jako stěhovák. Ale na umění ani tam nezapomněl. Věnoval se např. koláži, vyráběl sochy z naplaveného dřeva. Zde také potkal bostonskou fotografku Minnu Pyykhalu, kterou si později vzal.
V roce 1995 se pak vrátil z emigrace do Prahy. „Bylo to kvůli mejm rodičům...,“ jak říkal. Byl jim za hodně vděčen. Stáli při něm, i když to nebylo někdy vůbec lehké.
Jediné, čeho může člověk dosáhnout, je to, ŽE JE. A čím upřímněji se mu to podaří vtisknout do věcí, který dělá, tím větším je to přínosem.
Pavel Zajíček
Svůj nový domov našel v Praze v Polské ulici 28. Byt se nalézal pod střechou, vybavení skromné. Spíš to připomínalo mnišskou celu. Měl zde svůj ateliér. Odsud naslouchal rannímu zpěvu ptáků z nedalekých Riegrových sadů, sledoval život v pražských ulicích... jak říkával. Ctil sílu ženy, obdivoval ji. Zde tvořil, zaznamenával své nahlížení do hlubiny věcí, dějů i času. Odsud mi volal. Pravda nectil ani noci. Prostě zavolal. Nevadilo mi to. Řekl vždy jen pár myšlenek. Připadal mně jak potulný kazatel, který zaznamenává „to pod povrchem“. Aby to pak skrze své básně vykřikl do davu. A pokud uslyšíš, zaleze-li ti to pod kůži... je to pro tebe. Tak to má být. Dokázal vyzpívat to neuchopitelné. Osamělý básník ticha.
furt je co dělat – furt je co kosit – furt je proč se nadechnout – furt je proč přemejšlet – furt je co objevovat – furt je proč se radovat – furt je kam se vobracet – furt je kam jít – furt je proč TAM jít a ne jinam
Pavel Zajíček, září 1975
Tak snad zase někdy...
Pavel Zajíček
(15. 4. 1951 Praha – 5. 3. 2024 Praha)
básník, textař, výtvarník, herec
Ivo Chocholáč, foto Jiří Kühnel
Ivo Chocholáč
Slyšel jsem podivný zpěv ráno v lukách
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/24/06/55260/w230/Bf833549.jpeg)
Zdálo se mi to snad? Ohlédl jsem se. Ranní opar se převaloval po rozkvetlé horské stráni. Až nahoře na mezi seděly dvě dívky a vily věnce. Jejich zpěv se nesl údolím. Hlavu v oblacích, těla v letních květech slunce.
Ivo Chocholáč
Přemítání nad jedním filmovým obrazem...
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/24/05/55260/w230/Bf831299.jpeg)
Obraz krajiny a její příběhy, které v ní prodlévají, a vytvářejí tak mnohovrstevnaté dílo, k nám promlouvá. A je jen na nás, jestli jsme schopni jí naslouchat, a zachytit tak její řeč. Vstoupit s ní v dialog.
Ivo Chocholáč
Umění hrát si posiluje lidskou duši
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/24/02/55260/w230/Bf822675.jpeg)
Stavět se tedy ke skutečnosti jako ke hře, rozšířit prostor velkorysého herního chování, které dokáže zaplašit skrblictví, chtivost a zlobu, znamená pracovat na díle civilizace. R. Caillois
Ivo Chocholáč
Ten divný kraj, kde horský vítr fouká...
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/23/11/55260/w230/Bf816961.jpeg)
Lednové přemítání s básníkem Janem Opolským... „Funkcí poesie ve světě je, aby nás posilovala, když nám hrozí dezintegrace." (Sigmund Freud)
Ivo Chocholáč
Je ještě nějaké nahoře a nějaké dole? (F. Nietzsche)
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/23/11/55260/w230/Bf816056.jpeg)
Je doba „příchodu", Adventu... Nespěchej a zastav se, připomeň si, „kdy Slovo vchází do zjevnosti...“
Další články autora |
Novinky na iDNES Premium: Každý den rozdáváme bazény za 100 tisíc Kč
Léto je v plném proudu, teploty pravidelně stoupají nad 30 stupňů a schladit se ve vodě je jistě...
Můj syn Xavier zemřel, říká Musk o transgender dceři. A chce zničit „virus woke“
Miliardář Elon Musk tvrdí, že byl podveden, když dovolil svému synovi stát se transgender ženou. V...
IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě
Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...
Sto tun obilí za hodinu. Na Hané mají výjimečný kombajn, jeden z patnácti na světě
Až sto tun obilí dokáže za hodinu sklidit nový kombajn CR11 firmy New Holland, který vyjel do...
VIDEO: Kapitán výletní lodi v Řecku spláchl vlnou turisty na pláži. Vyšetřují ho
Nevyžádané dobrodružství na jinak poklidné dovolené zažili v sobotu turisté na pláži Agios Stefanos...
Zahájení na lodích a v kapkách deště. Olympiádu zažehli Riner a Pérecová
Zahájení, které nemá obdoby. Poprvé v historii se slavnostní ceremoniál přesunul mimo stadion....
Rozvojové země se topí v rekordních dluzích, odnášejí to nejchudší, říká studie
Většina států po celém světě dlouhodobě bojuje s vysokými dluhy. V případě rozvojových států ale...
Pověst jejich zmrzliny překročila hranice. Vsadili na řemeslnou výrobu
Za tři dekády se z malé cukrárny na konci světa stalo zmrzlinářské impérium Adria Gold. Vyrábí...
Prsty už slábnou, hlásí Petr Janda. Na pódiu chce ale zůstat až do konce
Letošní červencová party na zahradě Petra Jandy se nesla v havajském duchu. A její nejzářivější...
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 328x