Tlak na to, abychom my ženy zastávaly minimálně úředně stanovené procento vedoucích míst ve všech možných oborech, se mi nelíbí. Ačkoli si o sobě nemyslím, že bych byla nějaká domácí puťka, dost těžko si dovedu sama sebe představit, jak v polírské helmě naháním tucet obhroublých zedníků.
Jsou profese, ve kterých považuji „vedením ženským mozkem“ za správné, například tam, kde se pracuje s lidmi a s dětmi zvlášť. V průměru míváme více vyvinutý smysl pro empatii, dokážeme se lépe než muži vcítit do potřeb druhých. Naproti tomu nám občas chybí schopnost umět se bleskurychle správně rozhodnout, protože jsme svým způsobem rozvážnější a potřebujeme se na danou věc v klidu podívat z více stran. Když už je tedy snaha administrativně stanovovat percentuální zastoupení žen na vedoucích pozicích, mělo by tak být činěno nikoli obecně, ale s přihlédnutím k jednotlivým oborům.
Mám pocit, že trendem dnešní doby je smazat rozdíly mezi mužem a ženou. Souhlasím, že rozdíl by měl být smazán v oblastech bezdůvodného znevýhodňování žen, například v rozdílných platech za stejně odvedenou práci. Mnohde je však tento rozdíl nesmazatelný, my ženy uvažujeme jinak, vnímáme jinak a pociťujeme jinak. Neříkám, že muži jsou horší nebo lepší, jsou prostě trochu odlišní a žádné byrokratické rozhodnutí na tom nic nezmění. Raději vařím a žehlím, než abych se starala o auto, to nechám klidně Petrovi.
