Česká sociální demokracie touhou po moci přímo slintá. Využívá každou příležitost k tomu, aby vyzvala vládu k demisi, opakovaně se pokouší vyslovit ji ve sněmovně nedůvěru. Neplní roli konstruktivní opozice, jakýkoli krok vlády označuje za špatný.
Nyní se chopila další příležitosti a hned od prvních hodin vypuknutí současné kauzy volá mocným hlasem po demisi vlády. Nechci se současné věčně rozhádané koalice nějak moc zastávat, ale nedomnívám se, že by sociální demokraté byli v tomto ohledu lepší. Stačí si vzpomenout na to, jak zhruba před rokem zareagovali na krajské úrovni po zatčení středočeského hejtmana Davida Ratha. Nasypalo si krajské zastupitelstvo popel na hlavu a vzdalo se moci? Nikoli, zřeklo se pár svých černých ovcí a vládlo kraji vesele dál.
Pokud se sociální demokraté domnívají, že krajskou a celostátní úroveň nelze srovnávat, hluboce se mýlí. Jedná se v podstatě o totéž, pouze „o patro níž.“ Položme si tedy otázku, co se stane, až nejpozději za rok český volič s mohutným přispěním médií naplní sociálním demokratům volební korýtka. Začnou „pracovat pro lidi,“ aby byli lepší, než ti současní? Silně pochybuji, jsem přesvědčena o tom, že budou stejní, jako jejich předchůdci.
Možná se mezi nimi podobně jako dnes najde pár bílých vran, které to budou myslet dobře s naší zemí, ale většina se bude věnovat spokojenému chrochtání ve svůj prospěch. A když to někteří přeženou tak, že na ně padne stín podezření z korupčního jednání, odstoupí jejich vláda? Neodstoupí, bude se stále držet u moci tak, jak je to v naší zemi obvyklé. A co hůř, budou se bratříčkovat se soudruhy, jako to už nyní předvádějí v některých krajích. S partají, která se nikdy nezřekla ideálů své temné minulosti.
