V tramvaji

Tmavomodrá bunda s kapucí, černý kalhoty, vejška asi metr osumdesát, vlasy už skoro žádný. Takovej tuctovej hubeňour, věk snad padesát, člověk by si ho ani nevšimnul.

Potkávám ho občas v tramvaji, když jedu do práce nebo domů. Když jsem ho viděla poprvé, stál ode mě několik metrů, v ruce držel noviny a četl. Nebylo proč se na něj koukat, nikoho známýho mi nepřipomínal. Ale přece, najednou skrze mě projelo takový divný zamrazení. Že bych ho už někdy potkala? Ale kdepak, lidi si dost pamatuju. Tak co to je? Nechtěla jsem na něj zírat, nenápadně jsem se koukla ještě jednou a přišlo to zas.

Rychle jsem na něj zapomněla, ale když jsem ho v tý samý tramvaji potkala za pár dní, bylo to to samý. Už mi to došlo, dyť on mě strašně fyzicky přitahuje. Jak je to ale možný? Takovej nenápadnej, jakejch je okolo mě snad milion, navíc o mně ani neví, pořád jen kouká do těch svejch novin. Jenže bylo to tak, stačilo vědět, že tam je, natož o něj zavadit pohledem. Bylo mi to trapný, do práce jsem přijela celá zvlhlá.

Pak jsem ho viděla ještě několikrát, naposledy k večeru cestou z práce, tentokrát to bylo ještě silnější. Domů jsem dorazila celá zblblá, věděla jsem, že s tím musím hned něco udělat. Teda se sebou. Měla jsem dvě možnosti, buď se vrhnout na toho svého nebo se na chvilku zavřít do koupelny.

Petr ležel na gauči a koukal na telku, zrovna tam žvanil nějakej veledůležitej potentát. Trochu jsem se přihrábla a hodila pár náznaků. Koukal dost divně, jakoby nechápal, co se po něm chce. Podle mě to musel poznat, ale je už holt takovej. Chtít to po něm hned ode dveří a eště ho rušit od politiky nebo sportu nemá cenu, to přece už dávno vím. Ale já to fakt potřebovala, tak jsem to nechtěla vzdát a rovnou mu začala rozepínat pásek. Neměla jsem šanci, prostě mě odvrčel. Takže, promiňte, že to tak říkám, nezbylo mi nic jinýho než ta koupelna.

Tak nevím, co udělám, až toho v tramvaji zase uvidím. Přece mu nemůžu říct, aby už tamtudy nejezdil, že mi to vadí. A už vůbec ne, že mě to svádí. A tak musím doufat, že mě to časem přejde a budu vůči jeho přítomnosti imunní.

Holky, stalo se vám někdy něco podobnýho? Hlavně to na mě neprozraďte mýmu Petrovi, musím doufat, že si to tady nepřečte sám. Jinak by mě měj za blázna. Anebo možná neměl a konečně by ho začalo víc zajímat, co zrovna potřebuje ta jeho ženská.