„Už nám to manželství zase funguje“

Svěřila se mi Kamča u naší pravidelné čtvrteční obtýdenní dvoudecky. „Jsem zase šťastná, protože i ten můj je šťastný, dokonce jsme se přestali hádat.“

„To jako, že jste se domluvili a definitivně pověsili sex na hřebík?“ Zeptala jsem se poněkud naivně a vzpomněla si, jaká bývala Kamča v poslední době ztrápená. Tehdy se jí do povídání moc nechtělo, ale nakonec to ze sebe celé vysypala.

Jejímu Čendovi se blížila padesátka a zkrátka, jak už to u chlapů občas bývá, jeho chlouba mu přestala pořádně fungovat. Když mělo dojít na sex, už dopředu se začal bát, že zase selže, čímž si to ještě víc zkomplikoval. Kamča si s ním dávala práci, byla trpělivá, hrála si s ním, povzbuzovala ho smyslnými řečmi, které měl vždy rád, ale nebylo to moc platné. Když to už, už vypadalo, že by se mu přece jen trochu postavil, ani nestačili zasunout a najednou byl hotový. Konec, zvonec.

S každou další nepovedenou milostnou epizodou byl Čenda protivnější a protivnější. Jeho sebevědomí bylo v háji, jakoby celý svět stál jen na tom jednom. Začal se hádat kvůli zbytečnostem a zpasivněl. „Zdědkovatěl mi, stal se z něj starý bručoun.“ Uzavřela Kamča tehdy své povídání.

„Ale kdepak na hřebík, vytáhla jsem ho do lázní.“ Kamča mě svou odpovědí vrátila do přítomnosti. Usrkli jsme si vínka a já jako správná blondýna kontrovala další přihlouplou otázkou: „Kde jsou ty zázračné lázně? No ne, já jen abych věděla, kdyby se jednou Petrovi stalo něco podobného.“

Kamča se na mě podívala jak na malou a zapálila si cigaretu. Už ji znám a vím, že tohle dělá, když se chystá k delšímu proslovu, a tak jsem jen tiše seděla a poslouchala.

„Lázněmi to až skončilo, renezance našeho manželství začala o něco dřív. Když už to nebylo k vydržení, zeptala jsem se, jestli by nechtěl vyzkoušet cialis. Víš, to je něco jako viagra, ale s delším působením a mírnějšími vedlejšími účinky.“ Dodala na můj nechápavý výraz a pokračovala: „Pochopitelně odmítl s tím, jestli se ho chci zbavit a přivodit mu infarkt. Vůbec o tom nechtěl slyšet, urazil se a dva dny se mnou nemluvil.“

Zdravotní sestra Kamča udělala dramatickou pauzu a než pokračovala, srkla si vínka. „Jenomže já o jeho zdravotním stavu vím všechno, nedávno byl u nás na poliklinice na preventivní prohlídce a to víš, že jsem si zařídila, abych mu nakoukla do papírů. Je v pořádku a srdce má jako zvon. A tak jsem se rozhodla, že na něj ušiju boudu. Po pár dnech se trochu uklidnil, já si začala hrát na přetaženou, a že jako potřebuju vypnout, jestli by se mnou nejel na týden někam do lázní. Napřed se mě snažil přemlouvat, abych jela sama, ale já se nedala, začala jsem, že si potřebuje taky odpočinout a že pojedeme do termálů. Na to se chytil a my za dalších čtrnáct dní vyrazili.“

Opět krátká pomlka, Kamča dramaticky ztlumila hlas a naklonila se ke mně blíž: „A teď, Ireno, poslouchej. Ten cialis jsem měla pochopitelně s sebou. Jednu tabletku jsem rozdrtila na jemný prášek a vylepšila mu s ní větrník. Ty on miluje. Stavili jsme se v kavárně, objednali si a když nám je přinesli, udělala jsem na něj smutné oči, že mi došly cigarety, jestli by mi pro ně neskočil přes ulici do trafiky. Jeho větrníku jsem opatrně odklopila vrchní díl, posypala vnitřek a složila zpátky. Ničeho si nevšimnul, slupnul ho jako malinu.“

„No a dál?“ Povzbudila jsem Kamču s mírně vytřeštěnýma očima. „No, večer se začal chovat nějak nezvykle, když jsem vylezla z koupelny v průsvitné noční košilce, koukal se na mě jako už dlouho ne, tvářil se jako mlsný kocour. To víš, že jsem si dala záležet, abych ho povzbudila, a co ti mám povídat, v posteli byl jako zamlada. Dokonce ještě i ráno mě probudil tvrdou realitou. Divil se, jaké má ta termální voda blahodárné účinky a začal rozvíjet teorie o prokrvení pohlavních orgánů. Jo, s tím prokrvením měl pravdu, ale skutečnou příčinu netušil. A jak byl ještě celý zblblý ze svého navráceného mužství, tak jsem to před ním celé vysypala.“

„A jak to přijal?“ Neodolala jsem s otázkou. Kamča se usmála: „No to víš, že mi to neudělal jednoduché. Zavrčel cosi, že jsem ho podvedla, vynadal mi do štětek a zamknul se v koupelně. Jenže já zůstala v klidu, to bych ho nesměla znát. Vylezl asi po půlhodině a byl jako vyměněný. Samé Kamilko, promiň, Kamilko, já to tak nemyslel, Kamilko, ty moje zlatíčko, no však si dovedeš představit.“

Víno jsme dopili, Kamča koukla na hodinky, krátce se nadechla a zrychlila proud svých slov: „Ježíš, už musím běžet, ale tohle ti ještě řeknu. Čenda se s tím popasoval a teď už si nechává ten cialis psát od svého doktora. A už jsme zase v pohodě, jupí.“

„Promiň, fakt už musím.“ Nedbajíc mých protestů strčila stovku pod popelníček a zmizela. Chvíli jsem zůstala sedět s otevřenými ústy, to přiznávám. Ale jsem ráda, že jim to tak dopadlo, oba jsou fajn a bylo by mi líto, kdyby se jim mělo po těch létech pokazit manželství.