Paradox prezidentské volby

Podle aktuálních předvolebních průzkumů mají největší šanci na postup do druhého kola kandidáti Babiš, Nerudová a Pavel (uvedeno v abecedním pořadí).

Babiš je pro mě naprosto nepřijatelný, zbývající dva bych si v prezidentském křesle dovedla představit pouze s velkými výhradami (osobnosti Masarykova nebo Havlova formátu jaksi bohužel nemáme).

Pokud se do termínu voleb preference nějak výrazně nezmění, budu se snažit v prvním kole eliminovat Babiše. Jak? Celkem jednoduše, jako pragmaticky smýšlející blondýna dám hlas tomu preferenčně „slabšímu“ ze zbývajících dvou kandidátů, aby přeskočil Babiše nebo nad ním zvýšil náskok. Nedělám si zas tak velké iluze, že by se Babiš do druhého kola nedostal, ale možné to je.

Pokud se do druhého kola Babiš dostane, budu to mít jasné a dám hlas jeho protikandidátovi. Předpokládám, že mezi oběma koly pár dní před druhým hlasováním nastane něco podobného, co nastalo při minulé a předminulé volbě, a to, že „někdo“ vyrukuje na Babišova protikandidáta se lží, kterou už nebude čas vyvrátit. Zeman, respektive jeho lidé, to udělali jak knížeti, tak i Drahošovi, a pokud jde o Babiše a Zemana, tak ti si v tomhle ohledu mohou klidně potřást rukama. Nicméně může se stát zázrak.

Pokud Babiš do druhého kola nepostoupí, projeví se u mě něco, co lze označit za volební paradox. Budou proti sobě stát Nerudová s Pavlem, z nichž ani jeden zdaleka není mým koněm a v podstatě je volit nechci. Nicméně jednoho z nich si vybrat budu muset, protože jít volit považuji za občanskou povinnost.

Záleží jenom na vás, jak se rozhodnete, ale pokud si nepřejete, aby náš stát byl na příštích nejmíň pět let „koblihovou republikou,“ můžete to udělat podobně.