Obyčejní lidé začínají mít strach

Myslím ti lidé, kteří se o politiku běžně příliš nestarají. Odvedou si svou práci, zaplatí daně a věnují se svým rodinám a koníčkům. Jednou za čas odvolí.

Evropa zklamala. Respektive vrcholné orgány EU, které se svým voličům snažily vykreslit obrázek ideálního života ve společném uskupení. Občas působily směšně a vnucovali svým euroobčanům nejrůznější nesmyslná nařízení, se kterými se dalo nějak žít. Jindy se jim dokonce zdařilo něco dobrého. Tento ideální život se měl odehrávat ve společném území, které prakticky nezná vnitřních hranic a přitom je ochráněné od mnoha negativních vlivů zvnějšku.

A dnes? Do Evropy přichází mnoho lidí. Někteří z nich pomoc ve formě nového domova potřebují, to nelze popřít.

Ale co ti ostatní? Takoví, co mohou dát tisíce dolarů převaděčům a disponují nejmodernějšími mobily? Takoví, kteří jsou agresivní a než aby o něco slušně požádali, prostě ubližují, když to nedostanou?

Těm všem nyní dává Evropa prostřednictvím orgánů EU a zástupců mnohých svých států přednost před svými obyvateli. Místo toho, aby dle svých slibů chránila vnější hranice od negativních vlivů, až na výjimky je otevírá příchozím a zavírá hranice vnitřní.

Moje kolegyně se o politiku nestará, teď se obává, co bude dál. Podobně tak můj táta, mé děti, mí známí, v poslední řadě též já.

Brzy přijde zima a proud příchozích možná prořídne. I kdyby se s příštím jarem neobnovil, Evropa už nikdy nebude taková, jaká se snažila být v očích svých občanů. Lidé ji přestali věřit, pozbytá důvěra se jen stěží získává zpět.