Nebude Ti vadit, že mám strašnýho mrňouse?

Poprvé ji uviděl, když vyšla zpoza rohu té starobylé kolínské uličky nad náměstím, co bys ani autem neprojel. Nejdřív prsa, pak dlouho nic a teprve potom kráska s havraní hřívou. S figurou, že se mu podlomila kolena.

V ruce vodítko a na něm fena. Obrovská nádherná fena. Dánská doga. Namířila si to rovnou k němu. Kráska s havraní hřívou tiše vyřkla jen dvě slova „zůstaň“ a „nesmíš.“ Nevěděl, jestli platí feně nebo jemu, dívka s havraní hřívou na něj působila jako magnet.

Fena poslechla, on ne, „mně to nevadí, je krásná,“ pak dodal „a vy taky,“ ale to jen v duchu. Prozatím. Popošel o krok blíž, fena se na něho usmívala, poznala, že má psy rád.

„Vy jste ještě krásnější.“ Dodal si odvahu za pár dní. Seděli spolu už poněkolikáté na předzahrádce, Sára způsobně u židle své paní. Jen občas na něj upřela své velké oči. Probrali všechno, jen jedno před ní tajil. Bál se, že se ho na to zeptá, když nezeptá, tak to stejně časem vyjde najevo. Přál si to, ale ze strachu zároveň nepřál. Nevěděl, co má dělat.

Okouzlil ji. Po delší době první chlap, který ji nechce jenom proto, jak vypadá. „Zbláznila jsem se,“ říkala si tiše, když ho ten večer pozvala k sobě domů.

Slunce už dávno zapadlo, seděli při svíčkách. Sára oddychovala ve svém pelechu, zdál se jí sen o psím rytíři. Vyprávěla mu o Sáře a bylo ji jasné, že za chvilku skončí v posteli v jeho náručí. Úmyslně tu chvíli oddalovala, a tak se ho zeptala přímo. Sama se podivila, proč to neudělala už dřív.

Podíval se do země. Tak je to tady, musí s pravdou ven. „Víš, mám ho strašně maličkého, rovnou mě vyhoď, jestli ti to vadí.“ Tázavě zvedla oči a podívala se na Sáru. Čekala. Tiše pokračoval: „Teď je u maminky, na léto jí ho vždycky tak na měsíc nechávám. Pozítří si ho přivezu zpátky do Kolína. Je to Ben, maličký Jorkšír.“

Smáli se. Když se zrovna nesmáli, tak se milovali. Pak zase smáli. Té noci zjistili, že patří k sobě a přáli si, aby to bylo napořád.

Nad ránem zvážněla a zahleděla se mu do očí. „Budeme je muset ohlídat, když to na Sáru přijde, tak se nezná a šla by s každým. Dovedeš si představit, co by z takové dvojky vzniklo?“