Holky, nepřehánějte to s hubnutím

Mám trochu větší bříško, než bych si představovala, zadek to samý. No co, už mi není dvacet a porod mi postavu taky zrovna dvakrát nevylepšil. A tak jsem si před časem řekla, že s tím musím něco udělat.

Místo jednou týdně jsem začala chodit na cvičení hned třikrát. Petra I. jsem místo pohodových procházek nutila k mnohakilometrovým výšlapům do kopce a pěkně svižným tempem. A těch diet, co jsem vyzkoušela, o tom bych mohla sepsat román.

Byla jsem dost vytrvalá a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Váha se na mě přestala škaredit, postava se mi vylepšila. Začaly se mi objevovat svaly, o kterých jsem do té doby ani netušila, že je mám. Začala jsem se pochvalně plácat po ramenou.

Jenomže pak to přišlo. „Mami, už jsi nám strašně dlouho neudělala pořádný knedlo zelo s vepřovou,“ postěžoval si synátor Petr II. „Dal bych si kynutý knedlíky, Iri, proč už je neděláš?“ Přidal se manžel Petr I. Místo pořádných jídel jsem je (i sebe) odbývala kuřecími plátky se zeleninou a podobnou veskrze zdravou stravou. Místo povalovaní u vody jsem Petra I. věčně tahala po túrách.

A v posteli? V tomhle je Petr I. trochu lenoch a já si bláhově myslela, že ho tou proměnnou ve štíhlou sportovní ženskou na sebe trochu víc nalákám. „Iri, byla jsi taková pěkně měkoučká, ale teď jsi mi nějak divně ztvrdla v rukou.“ Nechápala jsem. „Pokaždý jsem se na tebe rád díval, jak se přede mnou procházíš jen tak v podprsence a v kalhotkách. Teď nemám na co koukat. Jo, je fajn, žes dokázala tolik zhubnout, ale promiň, nemohla bys pro změnu trochu přibrat?“

Najednou mě to celé přestalo bavit. Došlo mi, že se místo pořádnýho jídla cpu samými blafy, že sexu mám ještě mín než předtím. A taky, že se po všech těch túrách a cvičeních štvu jenom proto, abych si pak na váze mohla říct, „holka, zase jsi o kousek větší pašák.“

Nakonec jsem zrušila zákaz vstupu sladkostem a tučnějším jídlům do naší domácnosti. Na túry už ty svý dva kluky skoro nehoním a na cvičení chodím v týdnu zase jen jednou. A považte, holky, ta hrůza, já zase přibrala. Ale připadá mi, jako bych se z nějakého podivného asketického výletu vrátila do svého normálního života. Ne zrovna štíhlá ženská, ale najednou o něco víc pohodová a o kapičku spokojenější. A ložnice? No, ideální to nejspíš nebude nikdy, ale mám pocit, že se tomu svýmu už zase líbím o trochu víc.