Díky, pane prezidente

„Neschopní ať zkrachují a pražská smetánka čte knihy,“ bylo asi jedno z nejemotivněji působících sdělení, které nám vzkázal náš pan prezident. Chtěla bych mu za něj poděkovat, protože se bytostně týká i mé osoby.

V jednom však nemá náš pan prezident tak úplně pravdu, oni totiž vedle neschopných krachují i ti schopní. Například firma, která vyráběla komponenty pro kuchyňská zařízení a ve které byl zaměstnán můj manžel, zkrachovala už na jaře. Její problém nespočíval v tom, že by měla neschopné vedení, ale v tom, že byla příliš malá a nedokázala překlenout nejhorší období. Podobných schopných firem zanikla celá řada a lidí, kteří stejně jako můj manžel přišli o práci, bylo opravdu hodně. Asi nemusím dodávat, jaká je brnkačka sehnat v současné situaci nějaké nové zaměstnání.

Nicméně v doporučení, aby pražská smetánka četla, se pan prezident nemýlí. Sama k té smetánce vlastně patřím, jen nevím, jestli je to proto, že jsem Pražanda nebo proto, že pracuji v pražském obchodě, který kromě obyčejného zboží prodává i nějaké ty luxusní kousky. Trička, halenky, spodní prádlo a tak podobně. Obchod byl pochopitelně na jaře zavřený, kupodivu přežil, ale je otázkou, zda by přežil i další podobné uzavření.

Už tak si na doporučení pana prezidenta jako příslušnice pražské smetánky hodně čtu a pokud se zopakuje jarní situace, budu číst ještě víc. Horory, abych byla přesná. Jen bych ráda pana prezidenta opravila v jedné drobnosti, nejde o čtení knih, ale účtů za obyčejné nezbytnosti, jakými je například voda nebo plyn. Vezte, pane prezidente, nejen pražská a nejen smetánka vás vyslyšela ještě dřív, než jste jí to vzkázal a podobné horory si čte spousta dalších lidí.

Takže abych vás, pane prezidente, dlouho nezdržovala, ještě jednou vám děkuji za to, že se jako správná hlava státu svým vystupováním snažíte nás občany uklidnit v dnešní svízelné době.  Za to, že nejste ani trochu arogantní, ale naopak se dovedete vcítit do naší situace a než, abyste se k nám choval přezíravě, dáváte nám jasně najevo, že stojíte na naší straně a chcete nám ze své pozice dodat aspoň trochu toho tolik potřebného optimizmu.

Pane prezidente, jsem jenom obyčejná ženská, která státnickým věcem nerozumí a která, kdyby byla na vašem místě, tak by okamžitě abdikovala.